TŘI POPELNÍKY PRO DRAGONCLUB

Bylo, nebylo… Byla dlouhá zima. Zima a klid pádel. Trvalo to bezmála šest měsíců… než se drak znovu probudil…

Tak nějak by začínala naše pohádka o prvních závodech sezóny v Praze, kdyby to byla pohádka a ne dračí realita.

Sotva přestalo mrznout a tma ve večerních hodinách ustoupila světlu… v Brně se začalo trénovat na Dračí POP-el. Člověk si řekne jedna míle s jednou otáčkou, co to je… ale po půl roce, kdy jsme neměli pádlo v ruce? Začátky bolely a každá ta „jenom míle“ byla cítit. Musím se zmínit, že kdyby platilo týmové heslo číslo dvě „co bolí, to roste“, zadek by se mi po prvním tréninku nevešel do dveří…

Každopádně do Prahy jsme odjížděli s pochybností… kdo co stihl natrénovat? Co udělala zima s dalšími týmy? Jak nám to letos pojede?

Když jsme u poslední otázky, posádka jednoho auta se začala ptát už v Brně, jak to letos pojede… když jsou klíčky od auta zabouchnuté v autě 😉 Ale ani to nás nezastavilo!

Trocha okukování konkurence, rozběhání, protažení, nervozitka, uf… Naše ženy startují hned v první rozjížďce na malé lodi. Upozornila bych, že hláška jedné dračice „Jenom za most? To je kousek!“, se úplně nepotvrdila. Byl to kousek hodně přes míli, ale i když jsme byly první po otáčce, snažily jsme se držet tempo – do finále postupovalo prvních pět posádek podle nejlepších časů.

Hned další jízdu si zkusila pražskou míli i naše druhá polovina posádky – muži. Prali se do posledních metrů a vyjeli si první místo. Bohužel jejich čas byl až šestý, takže se nemohli porvat ve finále o lepší umístění.

Netrpělivě jsme sledovali výsledky dalších jízd. Je to tu! Naše ženy jsou ve finále dámských desítek! Namazat pod koleny, rozdýchat a jedeme! Bubny duní jak u kmene lidojedů před večeří, voda vře pod záběry desítek pádel… Nebudu napínat, máme zlato!

Už se začala podepisovat únava ve chvíli, kdy jsme skočili do velké lodě a vyrazili ke startu mixového závodu. S naším oblíbeným (i v roce 2018 aktuálním) heslem číslo jedna „když nemůžeš, přidej“ jsme dorazili k otáčce, která dávala kormidelníkům zabrat, protože se nezvykle točilo napravo, a přidali. S jazyky na dresech jsme se vřítili do cíle první. Ale nestačilo to. Do finále se dostaly první čtyři týmy časem a my byli… až pátí. Ale sorry jako… opravdu AŽ?

Skončili jsme s prvním, pátým a šestým místem a odvezli si tři pohárové popelníky. Řekněte sami, není to dobrý start sezóny, když vyhrajete všechny rozjížďky, kterých se účastníte? Praho, v květnu jsme zpět!

PS: pro případ, že bych to nezmínila, Dračí POP-el je memoriálem Dr. Karla Popela, což byl jediný český předseda mezinárodní kanoistické federace – ICF.

 

 

Autor: Šárka Poláková

Zdroj foto: http://www.dragonboat.cz/zavod/241-draci-pop-el-2018/