Technika a strategie na dračí lodi

Thor Harley: Jak závodit na dračí lodi

Autor: Thor Harley, e-mail: thor@finsolutions.co.za
Cape Town Paddlesnappers Dragon Boat Club
Původní text: http://www.dragonboat.org.za/ps-tech.html
Překlad: Svaťa Beneš ml. a spol., e-mail: s.b@brno-online.cz

 

Konečně máte před sebou dlouho slibovanou druhou verzi příručky. Obsahuje souhrn toho, co jsem se naučil za sedm let pádlování, závodění a trénování. Za tu dobu jsem přišel na mnoho věcí. Jedna z těch pozoruhodných je, že mezi lidmi na dračích lodích prakticky neexistuje shoda v tom, jak nejlépe s lodí „pracovat“. Tento sport je na Západě mladý a neexistují proto žádné tradiční přístupy a styly. Existují určité ideje, často jak se zdá založené na neznalosti souvisejících principů fyziky nebo chybném odvození z jiných sportů. S vědomím těchto faktů jsem si stanovil pravidla pro vlastní přistup:
vždy si udržujte otevřené a objektivní myšlení
nezkoušejte přijímat nebo prosazovat to, co není podloženo racionálními argumenty. Dělejte věci účelně – motivujte ke tréninku, strategii a technice.
bojujte s průměrností, spokojte se pouze s vynikajícími výsledky, udržujte styl, učte pouze tu nejlepší techniku, kterou lze znáte, věřte, že toho posádka dosáhne

Nejlepší rada, kterou můžu dát v oblasti techniky a stylu, je: Považujte styl za stav mysli. Styl není něco, s čím byste měli zápasit a co byste měli překonávat jako překážku rozvoje; je to něco, co byste měli vzít za své. Přijměte ho, přivlastněte si ho, obhajujte ho a sžijte se s ním. Debatujte o stylu ze všech možných úhlů pohledu – styl není něco navždy daného a neměnného. Mění se, protože přehodnocujeme výchozí principy a experimentujeme s ním. Je to vyvíjející a rostoucí věc, měli byste ji správně „vyživovat“…

Co je tedy „nejlepší“ styl ? I na našich stojatých vodách dračích lodí je to předmětem značné diskuze, která nás může rozdělovat. Vždy bychom se měli zeptat: „pro koho nejlepší?“. Ve hře je mnoho faktorů, např.:
osobní charakteristiky dragona, které nelze měnit, např. pohlaví, věk, výška a jejich rozložení v posádce.
osobní charakteristiky dragona, které lze měnit – rozvíjet v čase, např. vše co se týká atletické průpravy, síly, výkonnosti svalů, ohebnosti, krevního oběhu, poměru tuků v těle.
zkušenosti (na dračí lodi a podobných sportech)
charakteristika závodu – vzdálenost, slaná nebo sladká voda, typ lodi, počet členů posádky.

Mimoto mám vlastní názor, co by měl být náš styl. Měl by klást důraz na ohebnost, důslednou pozornost věnovat technice a vnímat pádlování jako něco, co je prováděno celým tělem. Chtěl bych se zcela distancovat od názorů „laiků“, kteří vidí závodění na dračích lodích jako „bicepsový“ sport nebo jako jiný typ kanoistiky, což ani jedno určitě není.

Záběr

Koncepčně lze záběr rozdělit do čtyř hlavních částí: Zasazení (Catch), Tažení (Drive), Vytažení (Finish), Návrat (Recovery). Tyto části by měly navazovat a tvořit hladce běžící rytmus.
Zasazení (Catch)

Tato fáze ukončuje návratovou fázi (Recovery) a předchází tažení (Drive).Název byl (stejně jako u mnoha dalších pojmů) převzat z veslování, které má úzkou spojitost s dračími loděmi. Zasazení je okamžik, kdy zapíchnete list pádla do vody, bezprostředně před vlastním tažením. Správné provedení je klíčové pro to, abyste využili maximum vaší síly. Mnoho nováčků (stejně jako překvapivé množství zkušených dragonů) ztrácí hodně energie špatným zasazením. Viděl jsem mnoho tréninkových úseků, kde silově disponovaní jedinci zasazovali pádlo s velkým zápalem a stříkali vodu všude kolem, aby pak kroutili hlavou nad dosaženými časy.

V okamžiku před zasazením je pádlo vytaženo v poloze co nejvíce vpředu s listem těsně nad hladinou. Vaše tělo je vytočeno dopředu, jak je to jen možné a vaše vnější rameno je plně nataženo dopředu těsně nad bortem (okrajem) lodi. Vnitřní rameno (to blíž ke středu lodi) je vytaženo nahoru (k uchu) a není vychýleno ani dopředu ani dozadu. Pokud si představíte přímku spojující obě ramena, měla by svírat úhel cca 35 stupňů s vaším sedátkem. Vnější paže je úplně natažena a vnitřní paže je lehce pokrčena, obě připraveny k záběru. Napnutá spodní paže (držící pádlo ve spodní části) a silná horní paže při zasazení jsou předpokladem pro efektivní tažení zády (o tom více dále). Horní (vnitřní) ruka je téměř nad spodní rukou o něco pozadu, tak, že pádlo je z pohledu zepředu téměř kolmo k hladině, resp. lehce sklopeno dovnitř. Díky vytažení spodní paže více dopředu před horní paži směřuje pádlo lehce dopředu. Běžnou chybou je pokrčení horní paže dozadu, čímž vznikne menší přední úhel a odpovídající méně efektivní pozice pro zasazení, což je následováno méně dobře provedeným záběrem.

Hlava se pohybuje současně s rameny, takže při zasazení se díváte vpřed a trochu dovnitř, pohled směřuje zhruba k osobě sedící napříč několik pozic před ním. Při pohledu z boku tvoří paže, pádlo a klíční kost lichoběžník. Záda by měla být rovná, ohyb těla vychází od kyčlí, hrudník by měl být rozevřený a vysazený dopředu k přídi lodi. To je označováno jako „pozice pro zasazení“.

Zapamatujte si: Nikdy byste neměli zastavovat nebo “se zavěšovat” v této pozici, působí to jako brzda, která zpomaluje loď. Je to jeden z hlavních zdrojů “brzdění” lodi. Někteří lidé doporučují v tomto bodě krátkou pauzu (důvodem je možná jednodušší synchronizace záběru), ale já to považuji za velmi těžko obhajitelnou myšlenku z jakéhokoliv pohledu.

List pádla je z této pozice rychle, čistě a hladce „zaříznut“ do vody a ponořen až tam, kde by měla být vaše ruka, dříve než vůbec začnete zabírat. Nesmí to být plácnutí o vodu směrem dozadu, protože tím ztrácíte délku záběru a energii a pravděpodobně tím pocákáte dragona za vámi. Pokud vaše zasazení pádla kohokoliv namočí, děláte to špatně. Udělat super rychlé zasazení a silný záběr bez cáknutí není až tak složité. Pokud to nejde zcela odstranit, tak se snažte dosáhnout pouze velmi malého cáknutí dopředu, ve chvíli kdy návrat pádla přechází do zasazení. Jakmile se list zanoří, měli byste ihned „zavěsit“ zády (ne pažemi) a dostat svaly do tahu a tlaku pro fázi tažení.

Máte z toho zmatek ? Je samozřejmě jednodušší to od někoho odpozorovat než se učit podle popisu.

Tažení (Drive)

Zavěšení do vody, které ukončuje fázi zasazení a zahajuje fázi tažení začíná ostrým zabráním a rotací zad, spodní ruka funguje jako lano spojující rameno a pádlo. Uvědomte si, že znovu uvádíte do pohybu loď, v okamžiku kdy má nejmenší rychlost z celého cyklu záběru. Pokud budete zabírat pokrčenou spodní paží, zjistíte, že velmi obtížné pořádně zabírat zády, aniž by se paže velmi rychle unavila. Aby to fungovalo, musí zůstat horní ruka víceméně natažená a ukotvuje horní konec pádla sejně jako je list pádla ukotven ve vodě. Někteří lidé mají pocit, že větší síly dosáhnout tím, že při zasazení pokrčí horní ruku a během záběru ji pak tlačí dopředu. List se pak „otáčí“ okolo spodní ruky dozadu a dochází k určitému „postrčení“ lodě dopředu. Podle mého názoru to přidá zanedbatelné množství síly a výsledkem je špatný úhel listu ve vodě, rychlejší únava horní paže a menší výkonnost na konci závodu. Komplikuje to také správné provádění záběru. Napnutá horní paže umožňuje dosáhnout lepší svislou pozici pádla při zasazení, čímž se přenáší více síly ve směru pohybu lodi a méně ve směru nahoru nebo dolů.

Při záběru zády musíte vyvinout maximální sílu zpětnou rotací ramen. Když správně natáhnete spodní paži při zasazení, značně to zvýší délku a sílu záběru a umožní to maximálně využít svalstvo v horní části zad.

Po zahájení rotace ramen a tahu zády začněte táhnout spodní paží. Myslete na to, že zrychlení lodě dosahuje maxima. Tažení paží, záběr zad a rotace ramen musí skončit současně. Máme pak tendenci táhnout paží ještě dál po dokončení rotace a tahu zad – to ale vede jen ke ztráta času a snížení rychlosti ve snaze přidat trochu síly. Fáze tažení končí tak, že máte ramena v přímce s lavičkou, spodní paži pokrčenou zhruba do pravého úhlu a loket někde u kyčle. Konečná pozice závisí také na tom jakým tempem jedete. Při nízkém tempu se vracíte do téměř svislé polohy. Při vysokém tempu máte tendenci se nevzpřimovat na konci záběru, protože čím jste vzpřímenější, tím je těžší se rychle natáhnout zpět dopředu. Nicméně při dostatečném tréninku a správných podmínkách je možné provádět rychlý návrat dopředu i ze vzpřímeného zakončení záběru.

Uvědomte si, že všechna energie, kterou vytváříte, je přenášena do pohybu lodi prostřednictvím vašich nohou. Pokud budete mít chodidlo vnitřní nohy co nejvíce vpředu, otevírá to úhel vašich nohou a uvolňuje to část napětí ve vašich kvadricepsech (velké stehenní svaly). Myslete na to, že loď postrkujete stehenními svaly, které vytváří „spojení“ s lodí, umožní vám to mnohem silnější záběr. Natahování dopředu a rotaci ramen si usnadníte, když budete mít vnější nohu skrčenou pod lavičkou a díky tomu koleno v nižší poloze. Pokud jste hodně vysocí, měli byste být schopni zaklínit vnější koleno o lavičku před sebou (použijte nějakou podložku, ať si nezničíte koleno). To vám umožní přenášet veškerou energii pomocí stehenní kosti a šetřit tím kvadricepsy, což je příjemnější. Měli byste sedět na přední hraně lavičky (není to pohodlné, pokud nepoužíváte podložku). V opačném případě, když nejste příliš vysocí, měli byste natáhnout a zapřít vnitřní nohu pod lavičku před sebou, což hodně pomáhá. Všichni ostatní se budou muset smířit s bolavými kvadricepsy.

Fáze tažení je optimální čas pro výdech, kdy vám vynakládané úsilí pomáhá vytlačit vzduch z plic – nebo je minimálně obtížné se nadechnout.

Důležité: Když zabíráte, představte si, že list pádla je pevně ve vodě a vy táhnete loď kolem listu. Nesprávná představa je, že táhnete vodu podél lodi nebo protahujete pádlo vodou. Ve skutečnosti je totiž cílem pohnout lodí, ne vodou nebo pádlem. Během záběru se snažte udržovat list pádla jako pevný bod ve vodě. Potřebujete předat maximum síly s minimálním „prohrábnutím“ pádla. Nejlepší způsob, jak toho dosáhnout je mít celý list ve vodě a udržovat tak kolmo pádlo, jak jen to je možné, bez ubírání síly. Pomůže vám k tomu natažená horní paže při zasazení a správné narovnání zad na konci záběru.

Vytažení (Finish)

Fáze vytažení pádla z vody začíná ještě když záda nejsou úplně vzpřímená (jak mnoho, to závisí na rychlosti tempa, nižší tempo = vzpřímenější záda), ramena jsou kolmo k ose lodi a paže pokrčena v úhlu asi 90 stupňů. Mělo by to odpovídat bodu, kdy je vnější ruka cca 10 cm za kolenem, tj. loket je cca na úrovni kyčle. Nepřetahujte za tento bod, hlavní zapojené svaly dosáhly maximální polohy a stávají se dost neefektivní, je to jen ztráta času. Představte si to tak, že v okamžiku vytažení vypnete přívod energie (jako vypínačem) a znovu ji zapnete v okamžiku po zasazení do vody.

V této chvíli je pádlo vytaženo kolmo z vody. Obě ruce vytahují pádlo více méně přímo dopředu s náznakem bočního pohybu. Nevytáčejte pádlo zhoupnutím horní ruky dolů do lodi, je to ztráta času, unavuje to vnitřní rameno a překážíte si s dragonem, sedícím před vámi. Ujistěte se, že při vytahován pádla nevyhazujete vodu za sebe. To se často stává, když jeden ještě zabírá a druhý začíná vytahovat nebo když máte příliš dlouhý záběr (za úhel devadesáti stupňů). Zjistil jsem, že pomáhá, když zatlačíte při vytahování pádlem dopředu, protože tak přirozeně vyjede z vody a nevyhazujete vodu za sebe.

Po vytažení by měl být list pádla lehce skloněn dozadu, horní ruka je v nejvyšší poloze z celého záběru. List musí být dostatečně nad vodou abyste při návratu nezachytili o vodu nebo pádlo před vámi.
Návrat (Recovery)

Při závodě by během celého cyklu záběru neměla nastat žádná pauza. Při nízkém tempu v tréninku může být zařazena krátká pauza nebo uvolnění při ukončení záběru. Nicméně při vysokém tempu je pauza spíš teoretická. V této chvíli jede loď maximální rychlostí, ale začíná díky odporu vody zpomalovat. Jak se těla a pádla začínají pohybovat znovu dopředu, zvětší se zpomalení, způsobené do té doby jen odporem vody, díky přesouvání těžiště posádky dopředu a působení setrvačnosti (tohle mi věřte). Pohyb dopředu je po jeho zahájení potřeba udělat tak rychle jak je to jen možné, abyste minimalizovali čas po který jede loď nízkou rychlostí.

V tomto jsem dost kritizován. Lidé rozvíjejí různé teorie o rychlosti a zrychlení lodě během cyklu záběru a občas ze slušnosti souhlasíme. Pokud chcete najít podstatu mého zdůvodnění, není problém poskytnout diagramy apod. – ale pokud o tom chcete diskutovat, buďte si jistí, že vaše názory jsou založeny na něčem lepším než vzrušeném mávání rukama a argumentech typu „ale my to neděláme jako v jiných zemích“.

Po vytažení z vody se nejdřív natáhne spodní paže a ruka vede pádlo zpět dopředu. Vnější rameno následuje ruku do maximálního vytočení a dosažení pozice pro zasazení. Nesklánějte při návratu hlavu na hrudník, ztrácíte tak čas a zbytečně rozhoupáváte loď. Spíše sledujte horní ruku dragona – háčka, pokud na ni vidíte nebo případně dragona napříč před vámi. Fáze návratu je optimální pro nádech.
Závod

Hlavní rozdíl mezi pádlováním při závodě a mimo závod je mnohem vyšší rychlost a síla záběru. Je maximálně důležité dodržovat techniku a synchronizaci. Je to jeden z důvodů, proč dlouho trénujeme při nízkém tréninkovém tempu – musíme vrýt techniku a synchronizaci do každé hlavy, aby se to stalo pro všechny úplně přirozené. Teprve pak se můžete v závodě soustředit pouze na tvrdost záběru a závodní strategii. Nejhorší co můžete udělat, je nekoncentrovat na techniku během tréninku a myslet si: „budu správně pádlovat během závodu, až o něco půjde“, protože to nebudete umět, budete se špatně natahovat a ztrácet tah v záběru, budete mimo rytmus a podobně. Není žádná omluva pro to, abyste kdykoliv pádlovali hůř, než jste schopni.

Tempo

Pro různé části závodu a pro různé délky závodu se volí různé tempo. Rychlosti lodi je závislá na tempu, délce a síle záběru. Optimální tempo závisí na zdatnosti, zkušenosti, hmotnosti a jiných vlastnostech posádky. Není žádné jednoznačné pravidlo a při hledání optimálního tempa se musíte spolehnout na zkušenost posádky. Úkolem celé posádky je tempo bezpodmínečně držet, udržet ho nízko, když se zvyšuje a podržet ho, když upadá. Je nutné, aby zadní část posádky nepodléhala nadšení, nezrychlovala a nepředbíhala háčky nebo naopak neztrácela koncentraci a neopožďovala se, protože vpředu pak mají pocit, že pádlují v betonu.

Kapitán musí posoudit, jakou rychlostí je posádka schopna jet a sestavit podle toho tréninkový plán. To co brání vysokému tempu, jsou hlavně nedostatečně trénovaná ramena a břišní svaly, pomohou vám cviky jako kliky a sedy-lehy.

Některé všeobecné rady:

  • Tempo je dáno pohybem těla, nikoli paží. Abyste dosáhli vyšší rychlosti lodi pomocí vyššího tempa, musíte být přitom schopni stále táhnout záběr zády. Pokud styl posádky zdegeneruje do záběru „pažemi“, je to jako když lodi „prokluzují kola“ a tempo je vyšší než schopnosti a zkušenosti posádky.
  • Pohyb spodní ruky při návratu a zasazení musí být vždy rychlé. Tempo je v první řadě dáno tím, jak dlouho vaše tělo „odpočívᓠpo vytažení pádla, než se začne zase pohybovat dopředu.
  • Nikdy, skutečně nikdy nezkoušejte dělat pauzu „zavěšením“ pádla nad vodou před zasazením. Buďte velmi skeptičtí k těm, kdo to doporučují. Ať vám přesně vysvětlí, čeho tím chtějí dosáhnout.
  • Při zvýšeném tempu více zabírejte na konci záběru. Měli byste mít silné, čisté zakončení, abyste se mohli vrátit a znovu správně natáhnout pro další záběr.
  • Naučte se „chňapnutí“ (snap) – to je rychlý ostrý pohyb spodní ruky dopředu po ukončení záběru, který vede vnější rameno a pak celé tělo dopředu v jednom rychlém pohybu.
  • Při nízkém tempu nezatahujte pádlo příliš daleko a nenechte klesnout horní ruku při návratu.
  • Když už nemůžete udržet tempo, nezmenšujte délku zasazení záběru ani ponoření listu pádla. Radši zkraťte záběr na konci do doby, než obnovíte síly.

Start

Vždy bylo a zůstává sporné, jaká je nejlepší startovní strategie. Je to předmětem mnohaletých experimentů bez jasného závěru. Zdá se zcela jasné, že minimálně dva nebo tři první záběry mají být extrémně silné a dlouhé. V současně době věřím, že nejlepším způsobem k opuštění startovního bloku je zařadit pak stupňování tempa zhruba deseti záběry, završenými tzv. silovou fází se silným zakončením záběru. Během této fáze má každý dost sil, aby udržel tempo. Jedna teorie říká, že délka záběru by se měla kvůli zvýšení tempa zkrátit (na jeho konci), s pohybem zad omezeným na krátký ostrý „úder“, zatímco vytočení a pohyb paži zůstává téměř normální. Je to proto, že ačkoli jsou záda silnější než paže, nejsou schopna se tak rychle pohybovat a měnit směr. Jak se dostáváte do výkonnější fáze a loď dosahuje maximální rychlosti, záběr se protahuje. Jiná teorie nechává délku záběru neměnnou s tím, že tempo se zvyšuje se zvyšováním rychlosti lodi a listy pádel zůstávají kratší dobu ve vodě, tj. doba návratové fáze zůstává konstantní (a rychlá) a zrychlení záběru způsobuje vyšší tempo. Rada (ani já) si v tom stále není jistá. Je potřeba s tím dále experimentovat.

Silová fáze startu je pak následována snížením tempa, kdy do záběru nastupují záda a klesne intenzita. Toto snížení intenzity je nazýváno „přechod do tempa“ (další veslařský termín).

Z historických důvodů tomu často říkáme „protažení“, ale to je nevhodný název, protože správně natahovat dopředu se má každý už od startu. Pokud se použije metoda zkrácení záběru, děje se tak na konci záběru, nikoli na jeho začátku.

Tempo, které se nasadí poté, je tzv. traťové tempo, které by mělo převládat po zbytek závodu. Je důležité ho dosáhnout rychle a hladce a okamžitě přejit do rytmického silového záběru. První záběr přechodu do tempa je tradičně nejtvrdším záběrem závodu – je to silový impuls k dosažení rytmu pro zbytek závodu.

Start by měl být každopádně trénován a domluven předem, aby každý přesně věděl co má dělat. Během startovní fáze (až do přechodu do tempa) platí zásada, že ostatní lodě jsou zcela ignorovány a stoprocentně se soustředíte na to, jak pádlujete.

Závěrem: Start je sprint. Vyrazit první je psychologicky velmi důležité pro frustraci ostatních posádek, protože pak začnou dělat chyby. Nikdy se při startu nešetřete. Po přechodu do tempa protáhněte záběr, začněte dýchat a držte rytmus. Je fyzicky i psychicky velmi obtížné dotáhnout se na loď, která vám ujela na startu. Nepusťte je před sebe, vyrazte dopředu a nasaďte tempo. Když budete mít štěstí, soupeře to rozhodí a závod je váš.

Zátahy (Pushes)

Zátahy jsou obvykle ve formě „silových deset“ (znovu pojem z veslování, přesný počet není podstatný, deset se dobře počítá). Tempo je mírně zvýšeno a každý zabírá na maximum deset záběrů. Hlavní myšlenkou je získat několik metrů náskok před ostatními. Pomáhá to rovněž znovu zkoncentrovat posádku, protože zvláště v dlouhých závodech snadno polevíte nebo vypadnete z tempa.

V tréninku zkoušíme různě pojmenované zátahy jako „technický zátah“, „rytmický záběr“. Cílem je obnovit soustředění na techniku a získat navíc cca 5% energie. Dalším důvodem je udržení rytmu a ověření, že se pohybujete přesně s ostatními, kontrola, že používáte záda na maximum a že se správně natahujete. Podstatné je obnovení vašeho upadajícího rytmu.

Poslední zátah je v závodě je tzv. „kopnutí“ (další historický termín). Je to maximální úsilí před cílem – posledních dvacet nebo třicet záběrů. Musíte odevzdat závodu každý zbytek energie. Je důležité nejít do toho úplně zběsile a udržet techniku a tempo. Když se vyhlásí kopnutí, rozhlédněte se, abyste viděli, kde je cílová čára, abyste nebyli dezorientovaní a nevyčerpali se před cílem nebo naopak neprojeli cílem s rezervou energie.

Všechny zátahy jsou vyhlašovány (obvykle háčkem, kormidelníkem, bubeníkem nebo kapitánem – nevyhlašujte svůj vlastní) stylem: „název zátahu“, tři, dva, jedna… nebo podobně. Všichni se zapojí do zátahu po „jedna“. Je velmi důležité nezkazit celý manévr polevením při odpočítávání „tři, dva, jedna“ a nezabrzdit tak loď – smyslu zátahu je opačný. Během těch tří záběrů postupně zvyšujte sílu a myslete na techniku.

Psychologie závodu

Jedna z nejobtížnějších věcí v silových a tvrdých sportech je naučit se vydat ze sebe maximum. Dá hodně času zjistit, kde jsou mé skutečné fyzické limity a pak závodit co nejblíže této úrovni, čímž se postupně a dlouhodobě tyto limity posunují. Využívejte mimozávodní sezónu k tréninku závodění za hranici vaší kapacity. Snažte se občas úplně „vyhořet“ před koncem úseku. Vyzkoušejte si to, když je vám po dojezdu na zvracení. Pokud poznáte tímto způsobem svůj limit, naučíte se závodit velmi blízko něho. Nespoléhejte pouze na to, že vás pohání adrenalin při závodě a zbytek posádky, ale učte se závodit ve „vakuu“. Naučte se maximálně se vydat ještě 5 měsíců před závodem, v dešti nebo mrazivé zimní tmě, když o nic nejde. Vítězství ve velkých závodech je vždy výsledkem tvrdé práce. Velké závody se vyhrávají nebo ztrácí měsíce předem.

Pokud se chcete stát skutečným závodníkem, musíte se naučit rozvíjet mentalitu „tvrdého jádra“. Klíčovým slovem je kontrolovaná agrese. Jeďte jak šílení, ale buďte přesní a udržujte techniku. Čím lepší chcete být, tím více bolesti očekávejte – později se naučíte, jak si úplně zničit. Vytvořte si postoj „miluji bolest, chci více bolesti“. Zkuste v posledních deseti záběrech trpět více než kdokoli jiný. Představte si, že jste vyhráli o centimetry a odnášejí vás na nosítkách.

Zapamatujte si: Přetahování a zraňování vašich svalů (odpovědně a jen občas) způsobuje malé trhliny ve vašich svalových vláknech, které pak narostou větší a silnější. Nejprve se musíte zničit, abyste byli silnější.

Výběr posádky a pozic

Výběr posádky v našem klubu je věcí trenéra, schvaluje ji kapitán a rozhodnutí může vetovat člen rady klubu. Volba posádky a pozic jsou vždy má vždy nějaký důvod. Pokud s tím má někdo problém, musí s tím jít vždy za trenérem a ne ventilovat to ostatním členům posádky a podrývat tak autoritu trenéra a kapitána. Konečně oni dva jsou zodpovědní za výsledky klubu a nikdy nemůžou uspokojit všechny najednou. Uvědomte si, že tento sport se jmenuje Závody dračích lodí. Důležité je vítězit. Je to odměna za dlouhý a bolestivý trénink. V amatérském sportu je to nejvyšší odměna. Přitahuje to také sponzory a nové členy klubu. Možná nejdůležitější věc pro to, abyste si vydobyli respekt pro své názory, je dělat vše nejlépe jak můžete.

„Máte sen, ale nemáte tah“ – Frankie Avalon z Beauty School Dropout

Frankie Avalon tím myslí, že je dobře chtít být vybrán do posádky, chtít vyhrávat, jet na mistrovství světa atd. – ale takové sny nikam nevedou pokud nejste připraveni trvale růst, obětovat se a trénovat.

Vždy se snažíme vyhrát důležité závody. To znamená že finále těchto závodů pojedeme s naší nejrychlejší posádkou. Pokud nejste v této posádce, měli byste tvrději trénovat, získat více zkušeností, pracovat na technice. Nemůžete očekávat, že vás v posádce upřednostní před těmi, kteří pohánějí loď více než vy. To je podstata soutěžních sportů a podle mých zkušeností je to obrovská motivace pro individuální růst. Rivalita mezi sebou v rámci posádky je první krok k tomu stát se závodní posádkou. Mnoho týmových sportů je při výběru mnohem brutálnější něž dračí lodě a obvykle jsou díky tomu i lepší. Pamatujte si: každý může být lepší a silnější – záleží jen na tom jak moc chcete.

Pokud se nedostanete do finálové posádky, pravděpodobně máte stále šanci závodit v rozjížďkách a získávat zkušenosti. Je to důležité i pro to, že tak šetříme klíčové lidi pro finále. Pokud si myslíte, že se trenér při vašem vyloučení z posádky spletl, dokažte to lepším tréninkem a dosažením lepších časů při testech. Těžko mohu podporovat princip výběru posádky na základě docházky na trénink. Pokud tento přístup může zlepšit docházku, na druhé stráně dává podnět k flákání tréninku, protože si každý myslí, že má své místo jisté před nově příchozími a nemá potřebu se fyzicky zlepšovat. Pokud jste rozčarováni vždy, když vám nějaký super atlet zasedne místo, mělo by vás to spíš motivovat k mnohem tvrdšímu tréninku, abyste ho dostali ven.

Podle všeobecných pravidel jsou těžší dragoni umisťováni dozadu, protože to zvedne příď a zmenší zhoupnutí lodě při záběru. Proto je důležité abyste zhubli, pokud chcete pádlovat vpředu. Neužitečná váha pouze zpomaluje loď, takže pokud chcete skutečně dlouhodobě závodit, zlepšujte svůj poměr síly a hmotnosti.

Hodně neohební dragoni, nebo ti, co se z jakéhokoliv důvodu nenatáhnou dostatečně dopředu, jsou velkou překážkou pro dragony, sedící za nimi. Je proto jen málo míst, kde by měli sedět – úplně vzadu nebo před volnou lavičkou. Když se závodí s plnou lodí bez mezer a patříte mezi ty neohebné, tak můžete být lehce vyřazení z posádky, protože ať máte jakoukoliv sílu, nevyváží to omezení dragonů za vámi.

Za sedadly, pod kterými jsou plná lodní žebra, je velmi nepohodlné sezení, měli by tam být menší jedinci. Pokud se závodí v osmnácti nebo šestnácti, mezery by měly být za těmito sedadly. Nováčci by měli být umisťováni dozadu nebo před mezery a měli by závodit jen v rozjížďkách a malých závodech, dokud nebudou fyzicky a technický zdatní.

Začíná každý stejně. Probojujte se tím a usilujte o to být univerzálním členem posádky, který může bez reptání pádlovat na obou stranách na kterékoliv pozici. Mužstvo plné univerzálních členů hodně ulehčí práci trenéra.

Ti, co mohou dobře pádlovat na obou stranách jsou přirozeně zvýhodněni ze tří důvodů: jsou méně vyčerpání během denního pořadu závodů, jednodušeji rozloží váhu na lodi, je jednodušší je spárovat s odpovídajícími partnery.

Hlavními předpoklady úspěchu jsou vždy nakonec síla a kondice. Můžete mít nejlepší zkušenosti a techniku na světě, ale stejně vás převálcuje narychlo posbíraná posádka kanoistů nebo veslařů, kteří nikdy neseděli v dračí lodi, protože trénují několikrát týdně na vodě a v posilovně. Tato příručka se bohužel nezabývá doplňkovým tréninkem ani specifickým cvičením na vodě pro získání síly. Slibuji, že to bude v příští verzi.