JAK JSME OBJEVILI AMERIKU
Mistrovství světa klubových posádek, Sarasota-Bradenton, Florida, USA, 18. – 24. července 2022
Už dlouho se o tom mluvilo. Dva covidové roky totiž zrušily všechny předchozí zahraniční akce, kterých jsme se měli a chtěli zúčastnit. Ale tentokrát to klapne. Tentokrát se to mistrovství světa nezruší! Covid ustupuje, my máme vyjetou nominaci… Ale na Floridě? Ty náklady, ty komplikace – půjdeme do toho? Postupně se dala dohromady skupinka, pravda, někteří se asi trochu zadlužili, ale nakonec jsme se napočítali na malou loď. Kromě obvyklých tréninků s celou posádkou třikrát týdně, jsme si přidali ještě celkem tři dny společného soustředění (vedro nevedro, déšť nedéšť) a samozřejmě každý průběžně pracoval na své kondici i sám za sebe, prostě jsme nechtěli nic podcenit.
Po určitých útrapách s letenkami, kdy se nakonec náš tým musel rozdělit na pražskou a vídeňskou skupinu (podle místa odletu), jsme v noci 15. července vyrazili na cestu směr USA – Florida. Fajn, obě skupiny se po jednom přestupu (každá ovšem v jiném místě) šťastně setkaly na letišti v Tampě, domluvená auta v půjčovně na nás taky čekala a po půldruhé hodině jsme dorazili do městečka Venice, které se stalo naším útočištěm po dobu závodů. Odtud jsme to měli na závodiště asi půl hoďky jízdy autem.
V pondělí bylo slavnostní zahájení IDBF Club Crew World Championships v Nathan Branderson Park průvodem vlajkonošů zúčastněných klubů a proslovy významných představitelů kanoistického a dračího světa, které byly střídány udivujícími artistickými vystoupeními zdejší cirkusové školy. Rituálem probuzení draka bylo pak Mistrovství světa klubových posádek oficiálně zahájeno. Do Sarasoty se sjelo téměř 70 klubů z nejrůznějších částí světa. A jaká byla atmosféra? Na závodišti skvělá, všichni byli velmi přátelští, vedle nás ve stanu, kde měly týmy zázemí, jsme sousedili s Kanaďany a Australany, o kousek dál byli Filipínci. No, kromě srdečné atmosféry mezi lidmi byla ta meteorologická – tedy ovzduší – horká, dusná, vlhká, prostě přes 90°F, posílená neutuchající sluneční palbou. Pravda, občas do toho vstoupila bouřka, třeba jako v sobotu v době našeho prvního tréninku, který nám kvůli tomu zrušili. A ne že by déšť přinesl chladivou úlevu, ne, akorát stoupla vlhkost, uf!
A tak jsme si zvykali a postupně se propracovali přes pondělní trénink (hurá, konečně!) k prvnímu závodnímu dni, ke středě 20.7. Začínalo se, pro nás poněkud netradičně, dlouhou tratí, tedy 2 000 metry. Náš favorizovaný mix statečně zabojoval, sledován z vlasti v přímém přenosu. Závod byl snímán kamerami i dronem a přinesl opravdu strhující podívanou. Lodě se dojížděly, došlo k dramatům i penalizacím na obrátkách. A naše posádka si ve světové konkurenci vyjela úžasné třetí místo! Skvěle, skvěle! Obrovská radost! Radost po chvíli umocněná ještě zjištěním, kolik lidí nám fandí! Ohlasy na sociálních sítích byly obrovské, díky!
Ještě jsme měli ve hře open, ale oslabený o sílu jednoho muže, který bohužel nedostal vízum. Tak v openové posádce seděly čtyři ženy a na startu vzbuzovaly výrazy údivu u převážně čistě mužských lodí. No, na medaili open nedosáhl, ale do cíle dojel devátý a za sebou nechal dvě chlapské posádky!
Čtvrtek 21.7. Sprinty. Dvoustovka. Mix. Obhájíme svou započatou pověst medailové posádky? Cílem je dorazit první a postoupit přímo do grand finále. Spolupádlaři z Dragonclubu, kteří zůstali ve vlasti, nám vyjadřují podporu, přicházejí povzbuzení od fanoušků, začínáme mít pocit ještě větší zodpovědnosti. Ale daří se! Sice nervák, ale postupujeme! Vypadá to, že naše síla je ve finiši, kterým jsme překvapili soupeře i v grand finále, a fakt jsme si zopakovali to třetí místo!
Dvoustovku jede následujícího dne i náš “dívčí open“. Opět trochu překvapené pohledy z chlapských lodí (možná jim proběhlo hlavou, že se omylem připletli na start mixu?). Ale navzdory oslabení jsme nakonec dojeli finální jízdu důstojně, v chumlu s ostatními. Sice bez medaile (zase devátí), ale ne bez povšimnutí!
Poslední kategorií, které se chceme zúčastnit, je sobotní pětistovka mixu. Kdybychom předtím nebyli už dvakrát na pódiu, asi bychom byli klidnější. Ale teď? Když mix už dvakrát bodoval, tak sakra potřetí – to už musí! Podpora z domova je neuvěřitelná, závaznost tím pádem taky. Vynervovaní náhradníci na břehu při rozjížďce hulákají a povzbuzují, ale vidí, že umístěním postup nebude, i když finiš byl zase nadějný. Ještě to třeba vyjde na postup časem… A vyšlo! Grand finále přineslo asi největší nervák. Když už máme z předchozích kategorií dvě medaile, tak přece nemůžeme dopadnout hůř! Tolik lidí nás sleduje, tolik lidí nám fandí, tolik lidí nám věří! První část závodu nevypadala úplně nejlíp, ale ten absolutní trhák ve finiši asi nikdo nečekal! Cílem prolétly velmi těsně za sebou čtyři lodě. Bože, jen ať nejsme čtvrtí! Nebyli jsme, i když jen o dračí fousek a v poslední chvíli. V té poslední chvíli, tím skvělým finišem, jsme totiž dali německou posádku, která si většinu trati jela pro medaili. Určitě nejnapínavější zážitek! (Pro naše fanoušky u monitorů možná ještě víc, protože režisér přímého přenosu nepočítal se závěrečným atakem posádky „Dragonclubu Brůnou“, jak nás moderátoři vyslovovali, domníval se zřejmě, že už nezasáhne do boje o medaile, a dopustil, že dron ztratil naši loď na chvíli ze záběru!)
Mistrovství světa v Sarasotě jsme se nakonec zúčastnili jako jediná klubová posádka z České republiky.
S výsledky můžeme být spokojeni, odvážíme si tři bronzové medaile. Zúročili jsme tak důkladnou přípravu jak celé posádky, tak i zodpovědnost každého jednotlivce a samozřejmě promyšlený tréninkový plán a načasování formy. V USA předtím nikdo z nás nebyl, takže jsme opravdu jeli objevovat Ameriku. A nakonec možná Amerika objevila nás!
Tato nelehká cesta by se však neobešla bez finanční či materiální pomoci. Proto patří velké díky všem, kteří nás v cestě za naším snem podpořili.
- Ing. Miloš Rychlý
- Ing. Jan Rychlý
- Jaroslava Křešničková
- Radovan Samotný
- Tereza Voňavková
- Lucie Štýblová
- Petr Kameník
- Ing. Dagmar Trcalová
- Michaela Housková
- Nikola Laichmanová
- Jan Kříž
- Marek Čtvrtníček
Za celý tým děkujeme!
Autor článku: Miroslava Samotná
Foto: Tomáš Černý