Mistrovství Evropy klubových posádek 6. – 10. 9. 2023 v Ravenně

 

A přišel čas zúročit ta naše soustředění, tréninky, makačky ve fitku a naběhané kilometry. Jedeme na Mistrovství Evropy v Ravenně! Zase máme přihlášeno vše obvyklé: velký mix, malý mix, malý open a malé women. Těch, kteří mohli a chtěli vyrazit, bylo tak právě akorát, měli jsme pouze jednoho náhradníka, a to chlapa, takže ženská posádka byla odkázána jen sama na sebe. Prostě všichni jedou všechno a nikdo nesmí onemocnět, zranit se…

 

 

Plni odhodlání jsme v pondělí vyrazili několika auty směr Itálie (akorát Lucka s dcerkou vlakem), někdo již o páté ranní, někdo až v noci, ale všichni jsme se šťastně sešli v hotelu Monte Carlo v Milano Marittima, kousek od moře. V úterý už proběhly tréninky. Lodě byly nové, užší, tím ovšem vratší, ale krásně jely, i opěrky pro nohy byly tentokrát naprosto podle našich představ. Malý mix trénoval už dopoledne, které ostatní využili k přípravě… na pláži a ve vlnách Jadranu nebo k návštěvě Ravenny – města mozaik (nádhera!). Odpoledne jsme už seděli v lodích všichni. Holčičí posádku kormidloval Džuzby a zážitkem dne bylo, že neustál obrátku v tempu (prostě jsme zabraly a odstředivá síla byla šílená!:-)) a jako první nedobrovolný plavec okusil slanou vodu kanálu. Škoda, že to Tom nestihl vyfotit!

 

 

Ve středu pak všechno začalo doopravdy – na trati 2 km. Nejdřív jely malé lodě. A byl to teda fofr! Posádka v kategorii women skončila 4. (následující den jsme se ale dozvěděly, že jsme oficiálně páté, protože kyjevské Ukrajinky podaly protest, nevíme teda proč, ale byl uznán, odečetli jim 30 sekund !!! a tím se posunuly před nás). Open vybojoval 7. místo a náš malý mix to neuvěřitelně urval a dorazil na 3.místě! Bronz! Pak jsme všichni nasedli do velkého mixu, makali, jak to jen šlo, a dosáhli jsme na 9.místo. Konkurence je fakt brutální, ale i toto umístění je vlastně v top ten. Dobrý! Takže první den – první medaile! Bravurní začátek!

 

 

   

 

Po ukončení posledního závodu dne následoval zahajovací ceremoniál. Naši klubovou vlajku ve slavnostním průvodu nesli Šárka a Džuzby. Projevy čelných představitelů byly v angličtině, přiměřeně dlouhé, s italskou dynamickou dikcí, takže žádný suchopár! Velmi podařený byl i Lion dance v rytmu bubnů, bubínků a činelů. Vyvrcholením se pak stalo zapálení ohně (téměř olympijského!), který byl instalován ve výši nad stupni vítězů a během tance k němu organizátoři přistavili klasické hliníkové rozkládací schůdky, na travnatém terénu poněkud vratké. Jeden z významných mužů na ně nicméně odvážně vstoupil (vzpomněla jsem si na Bruna Ferrariho z filmu Zvíře, ale ustál to a nevolal, aby ho z toho sundali:-)), schůdky se několikrát povážlivě zhouply, ale oheň byl zapálen. Mistrovství Evropy 2023 bylo oficiálně zahájeno.

 

 

Čtvrtek byl ve znamení dvoustovek women a open. Den začal idylicky. Protože jsme startovali ve „druhé směně“, tzn. až po poledni, mohli jsme relaxovat po prvním namáhavém dni u moře a sbírat síly na dnešek. Nějaké jsme evidentně posbírali, protože s ženami jsme postoupily přímo do finále A! A v něm jsme dojely páté. Kluci museli jet opravku a pak celkově skončili sedmí. Ovšem je třeba ještě zmínit zvláštní události, které se odehrály před startem finále. Všichni stáli v marshalingu a čekali na „odbavení“. Čas plynul, slunce se blížilo k západu a pořád se nic nedělo. Pak se začalo špitat, že někdo podal protest (ME v Ravenně – království protestů!). Mělo to být o tom, že Neckardrachen (Německo) nerespektovali pravidla a měli ve velkém i malém openu několik stejných pádlařů. Po hodině čekání ve stále panujícím vedru konečně přišlo rozhodnutí a muži mohli do lodí. Všichni kromě Neckardrachen, kteří zůstali v marshalingu. Vypadali docela v rozpacích, jestli jsme dobře rozuměli, domáhali se informací o tom, proč nejedou a kdo podal protest, ale nikdo se s nimi nechtěl bavit. Až další den jsme se dozvěděli, že z jejich strany bylo vše ok, protože prý před mistrovstvím požádali o výjimku, bylo jim vyhověno (proč?), takže oni jako jediní mohli mít regulérně na velkém i malém openu stejné lidi. Hm, proč tedy jejich tým ten poslední závod nejel? Prý z něho dobrovolně odstoupili (???). A když to bylo předem schválené, tak o čem se ksakru ve věži celou tu hodinu bavili? 

 

 

 

Pátek byl mixový. Malé i velké mixy jely dvoustovky. Velký startoval už v osm ráno, takže jsme pro změnu vstávali už v šest, vyfasovali snídaňové balíčky a těšili se na první jízdu. A ta byla úspěšná, postoupili jsme hned do finále A! A v něm jsme vybojovaly 4. místo! Malý mix čekal nekonečně dlouho na startu, než se lodě srovnaly, a v rozjížďce skončil třetí. Škoda, škoda, do finále A postupovaly první dva, takže museli do opravky. Celkově pak dojeli na 11. místě (ale z 22 posádek, takže furt v první polovině!).

 

 

Čas mistrovství se pomalu chýlil ke konci, začínala se projevovat únava (nestřídali jsme a ti, kteří jeli i malý mix, to cítili obzvlášť), ale ještě zbývala sobota a pětistovky. Zatím máme jednu medaili, nějakou tu bramboru – a nastává poslední příležitost vydobýt si ještě nějaký kov! V sobotu jsme nastupovali zase až odpoledne, takže jsme mohli relaxovat na pláži. Asi to pomohlo, minimálně naší ženské posádce, protože po zdařilé rozjížďce s postupem do semifinále si pak s velkým nasazením přijela pro třetí místo! Tak skvěle, přece jen další medaile! Open v tradičně velké konkurenci jel opravku, výsledky byly tentokrát nějaké zmatené a měnily se, byly to nervy, než je definitivně potvrdili! Ve výsledku pak naše posádka skončila na 9. místě.

 

 

Pětistovky se jely i poslední den, v neděli, kdy se dostaly ke slovu mixy. Zahajovaly ty velké a tentokrát jsme si to střihli i s opravkou. Nakonec z toho bylo 5. místo. Posádka malého mixu odjela rozjížďku, ale bylo zřejmé, že už je toho dost. Kapitán pak po zralé úvaze další pokračování odpískal.

 

 

Mistrovství Evropy klubových posádek 2023 v Ravenně skončilo. Zúčastnilo se ho 80 týmů, které vytvořily 47 posádek na malých a 75 na velkých lodích. Co se týče zastoupení z jednotlivých zemí, tak nejvíc klubů reprezentovalo Německo (16), druhá byla hostitelská Itálie (15) a třetí, světe, nebo ne, Evropo, div se, Česká republika (11)! Pro nás je ale tentokrát nejdůležitější a nejradostnější číslo 2, protože si ze země, kde slunce vychází z moře, odvážíme dvě nádherné bronzové medaile. Tak ciao, Ravenno, a snad za rok na mistrovství světa na shledanou!

 

 

Autor článku:  Miroslava Samotná

Foto:                    Tomáš Černý

Galerie:              ME Ravenna 2023 – Závody

Galerie:              ME Ravenna 2023 – Krása na závodišti

Mistrovství Moravy v Ostrožské Nové Vsi 12. – 13. 8. 2023

 

 

Hurá, vrátilo se léto! I když tak moc jsme si to možná ani nepřáli, tváře a ramena některých z nás se zbarvením začaly blížit barvě našich dresů. V teplotách přes 30 °C jsme se dokonce chladili vzpomínkou na minulý víkend, kdy jsme měli soustředění v Jedovnicích, teploty se prudce propadly, téměř nepřetržitě lilo a přidal se ledový vítr, který vytvořil na jindy vlídném rybníku Olšovci nevídané vlnobití. No, tak to tedy v Ostrožské nehrozilo ani náhodou!

 

 

Někteří přijeli už v pátek, shuttlebus kyvadlově navážel věci i lidi, Ostrožáci zase vytvořili úžasné zázemí i co se jídla a nápojů týče. Voda v jezeře zvaném Čtverec byla nádherně průzračná, hladina bohatě obójkovaná – co víc si přát! Možná jen ty medaile…

 

Nás, páteční spáče, probudil autoritativní hlas z amplionu, který nám do spacáků sděloval, že porada kapitánů je za půl hodiny. A tím to všechno začalo. Kapitán byl samozřejmě na místě s předstihem, ostatní členové, kteří tu nenocovali, dorazili taky včas, i když někteří trochu nemocní (že by následky toho Olšovce?). Ať tak či tak, honem proběhnout, rozcvičit, protáhnout, ještě pár panáků, teda těch skákacích, a pak šup šup do lodi.

 

 

Začínáme desítkami na 200 m. Nejdřív open. Naši kluci jeli ve druhé rozjížďce, ve které se naplno projevilo, že letošní Mistrovství Moravy je zase mezinárodní. Utkali se tam s maďarským i slovenským týmem. A zejména Maďaři byli opět hodně náročným soupeřem, a to na všech frontách, teda tratích! Cílem projeli jako první a naši si tak museli zajet semíčko, kde zase byli první oni, čímž se probojovali do velkého finále. A tam to urvali tak, že Maďary předjeli a v cíli byli hned za Nymburkem a ONV-BOX, takže třetí!

Dvoustovka čekala hned taky dámskou část našeho týmu. Rozjížďku jsme zvládly dokonale a  postoupily jsme do finále A přímo. V něm jsme za sebou nechaly ONV-BOX i Maďarky, protože jsme byly první! Dobrý začátek!

A protože jsme jeli skoro všechno, zbýval ještě malý mix. Tentokrát v poněkud „experimentálním“ obsazení, poněvadž v něm nejeli jako obvykle jen ti nejsilnější. Občas je asi dobře zkusit udělat něco jinak. A nakonec jsme se za malý mix nemuseli ani trochu stydět, protože ve výsledku vybojoval 4.místo za Dunai Sárkányok Vác, ONV-BOX a Hladovými hrochy. Dost dobrý!

 

 

Po nich přišel čas dvacítek, tedy standardních lodí. A zase dvoustovka. Pro nás tedy mixová. A hurá, opět přímý postup do grand finále a pro změnu – druhé místo! Hned za Maďary! Jo! Ovšem čas trochu pokročil, odpoledne se zvolna blížilo k večeru a nás ještě čekala kilometrová trať na malých lodích. Dny se už krátí – snad to stihneme ještě za světla!

 

 

Na trať s jednou obrátkou jsme postupně vyslali posádky v kategorii open, women a mix. A jak to všechno dopadlo? Open byl pátý, women druhé (přemohly nás Maďarky, za námi dojely ženy z Mondi Štětí a až čtvrté ONV-BOX!). Malý mixík se tentokrát trochu zadrhl a skončil osmý. No, není na každé trati v každé kategorii každý den posvícení…

Končilo se za houstnoucího šera, ještě chvíli a závod by vypadal jako trénink na Půlnočního draka v Horní Cerekvi! Konečně jsme se mohli pořádně najíst, Ostrožáci u grilu už měli sice skoro všechna masíčka dogrilovaná a spotřebovaná, ale za rohem na stánku dělali spolehlivě naprosto nepřekonatelné langoše všeho druhu! A pak přišla diskotéka. Rozsah hudebních žánrů byl velmi široký, zřejmě každý jednotlivec si mohl najít tu svou skladbu. Nevím, kolik nás tam bylo, ale není vyloučeno, že DJ hrál fakt pro každého jednu písničku, protože celá produkce skončila až někdy o půl čtvrté. I my, kteří jsme šli spočinout na své karimatky dřív, jsme si to užili až do konce a zdály se nám velmi rytmické sny.

 

 

Ráno zase začalo poradou kapitánů, pochopila jsem, že hlavním bodem byla kompletace startovního pole (zřejmě se počítá s tím, že ne všechny týmy budou po protrsané noci zcela v kondici). S kapitány v zádech jsem si u okénka kupovala snídaňový čaj a rohlík se salámem (skvělý ostrožácký servis!), a tak jsem mohla slyšet pevný hlas našeho kapitána Radima: “My jedeme všechno beze změn!“ A  jak řekl, tak se stalo.

 

 

Na řadě byla pětistovka, většinou ne úplně oblíbená trať, protože v podstatě dlóóóuhá dvoustovka. A jak jsme se s tím porovnali? Náš dvacítkový mix si vydobyl druhé místo. Hned za maďarským týmem. Třetí byl Sokol Předměřice. Open na malé lodi sice předjel ONV-BOX, ale před něj se dostali Nymburáci a Maďaři. Takže třetí! Kategorií women jsme to trochu dorovnali/y, rychlejší nebyl nikdo! Na druhém místě dojely Maďarky, na třetím Slovenky. A desítkový mix? Makal, bojoval, tvrdil i finišoval, ale tentokrát to stačilo jen na 6. místo.

Poslední tratí byl dvoukilák na dvacítkové lodi. My jsme měli zase postavený mix. Celou dobu to vypadalo nadějně, máme natrénováno, ale ve výsledku nám medailové místo upláchlo o pověstný dračí fousek. Skončili jsme čtvrtí za Dunai Sárkányok Vác, ONV-BOX a RK Dragons. Škoda, škoda.

Tak to bychom měli. Mistrovství Moravy. Jo, nesmíme zapomenout, do závodu se zapojili i naši junioři. Zatím sice nevytvořili samostatnou posádku, ale jsou nadějní! Anička, Nelča P. a Franta zabojovali ve spojeném týmu Kotvy Force a dopadli velmi dobře! Na malé lodi si na tratích 200 m a 500 m vyjeli 3. místa, na 1 kilometru byli čtvrtí. Na standardní lodi ovšem následovalo vítězství, a to na všech tratích! Velká gratulace! (Nutno podotknout, že se Nelča kromě pádlování ještě vysilovala bubnováním našim dospělým posádkám!)

 

 

V Dragonclubu tedy máme mistryně Moravy. (Kdyby toto mistrovství nemělo ten mezinárodní rozměr, měli bychom i mistry!) Když jsme v sobotní noci seděli pod hvězdami a pozorovali Perseidy, s každou padající hvězdou jsme si mohli přát, abychom se posouvali dál. V Evropě, protože na začátku září jedeme na Mistrovství Evropy do italské Ravenny, i na republikovém žebříčku, protože Mistrovství republiky v Račicích následuje. Ne že bychom spoléhali jenom na to, pracujeme na sobě, trénujeme, čeká nás další soustředění, ale třeba by ty létavice… Jé, padá hvězda – přej si něco!

 

 

Autor článku: Miroslava Samotná

Galerie: Zonerama – Dragonclub Brno – Tomáš Černý

 

 

 

 

Další sezóna otevřena, jsme zase v Praze na loděnici KVS Praha a před námi je tradiční zahajovací závod – Dračí POP-el. Je konečně léto, slunce, teplo, prostě paráda! I když vlastně – jak léto, vždyť je teprve 22. duben a vloni jsme skoro ve stejnou dobu na stejném místě bojovali s chladnem, deštěm a sněhem! No, každý rok to může být jinak, tak snad v těch fakt letních teplotách nelehneme popelem!

 

 

Popelem – ví se vlastně,  proč se tento závod jmenuje Dračí POP-el/popel? Mně to v mých začátcích připadalo docela morbidní, ale pak jsem zjistila, že třeba kanoisti jezdí Memoriál Dr. Karla Popela. A kdo byl tedy ten JUDr. Karel Popel? Muž, který si jako jediný Čech vydobyl nejvýznamnější postavení v Mezinárodní kanoistické federaci, vedl ji v letech 1954 – 1960 ve funkci předsedy ICF a byl pověřen pořádáním hned několika evropských a světových šampionátů. Za zásluhy o rozvoj světové kanoistiky byl pak dokonce odměněn titulem doživotního předsedy ICF. Tak proto!

 

Kdyby tehdy u nás byly dračí lodě, určitě by se mu líbily. A dnes je tedy na nás zamakat tak, aby se výsledky toho, co na dračích lodích předvedeme, líbily i nám! Máme za sebou zimní přípravu (nejen) v posilovně, kruháče, lednové a březnové testy, minulý víkend dvoudenní soustředění ve vlnách Prýglu. A před sebou „kvasáckou míli“ na malých i standardních lodích na celkem svižně tekoucí Vltavě s pověstnou obrátkou doprava kolem pilíře Barrandovského mostu!

 

 

Nejdříve na trať vyrazily malé lodě v kategorii open. Naše mužská posádka se do toho řádně opřela a první medaile této sezóny byla na světě! Zajela třetí nejrychlejší čas po ONV BOX a Dragonteamu Nymburk. Oproti loňsku si sice s Nymburkem vyměnila místa, ale ona taková hozená rukavice zkraje sezóny má taky něco do sebe!

Pak následovala kategorie women. Tam Dragonclub opět obhajoval zlato. Vzteklé a vášnivé (jak jinak!) záběry pádel v rukách dragonclubových žen byly nejsilnější a první místo bylo jejich! Nestačily jim ženy z RK Dragons Jablonec, které skončily druhé, ani ženy z ONV BOX, které cílem projely třetí.

 

 

Poté nastala chvíle pro juniory, kteří vytvořili tři posádky, a na zkušenou se do závodu vydali i někteří z těch našich! Výkony a hlavně zápal nové generace dračích lodí s sebou nese naději pro budoucnost tohoto sportu. Jen tak dál, děcka!

 

A po nich nasedly do lodí posádky v kategorii mix. Tady se našim dařilo lépe než v openu a vyjeli si druhé místo. Lepší byli jen Hladoví hroši CB Dragons. Za naší lodí se pak objevila posádka Mondi Štětí A.

 

 

Náš výsledek za malé lodě byl tedy takový… kompletní! Zlato v kategorii women, stříbro v mixu a bronz v openu. Tak dopoledne dobrý!

 

Malé lodě šly z vody a místo nich byly spuštěny lodě standardní. A vzápětí byla spuštěna taky časomíra pro kategorii mix na velkých lodích. Bojovali jsme ze všech sil, několikrát tvrdili, ale přesto nevybojovali. Předjeli nás ONV BOX, RK Dragons Jablonec a Mondi Štětí. Mondi se vůbec letos dařilo, i v malých lodích všem šlapali na záda, teda na ocasy (dračí) a tam byli dvakrát čtvrtí a jednou třetí. Proslechlo se, že prošli tvrdým soustředěním – a bylo to vidět! Asi netřeba komentovat, co z toho vyplývá pro nás… Ty brambory z mixu nás fakt mrzí.

 

 

Nicméně zahájení sezóny celkově dopadlo relativně dobře a prostě se ukázalo, co je třeba zlepšovat. Ostatně další konfrontace bude už za tři týdny ve Žlutých lázních – Pražský festival dračích lodí!

 

Autor článku: Miroslava Samotná

Galerie: Czech Dragon Boat Association – Česká asociace dračích lodí

Mistrovství světa klubových posádek, Sarasota-Bradenton, Florida, USA, 18. – 24. července 2022

 

Už dlouho se o tom mluvilo. Dva covidové roky totiž zrušily všechny předchozí zahraniční akce, kterých jsme se měli a chtěli zúčastnit. Ale tentokrát to klapne. Tentokrát se to mistrovství světa nezruší! Covid ustupuje, my máme vyjetou nominaci… Ale na Floridě? Ty náklady, ty komplikace – půjdeme do toho? Postupně se dala dohromady skupinka, pravda, někteří se asi trochu zadlužili, ale nakonec jsme se napočítali na malou loď. Kromě obvyklých tréninků s celou posádkou třikrát týdně, jsme si přidali ještě celkem tři dny společného soustředění (vedro nevedro, déšť nedéšť) a samozřejmě každý průběžně pracoval na své kondici i sám za sebe, prostě jsme nechtěli nic podcenit.

 

 

Po určitých útrapách s letenkami, kdy se nakonec náš tým musel rozdělit na pražskou a vídeňskou skupinu (podle místa odletu), jsme v noci 15. července vyrazili na cestu směr USA – Florida. Fajn, obě skupiny se po jednom přestupu (každá ovšem v jiném místě) šťastně setkaly  na letišti v Tampě, domluvená auta v půjčovně na nás taky čekala a po půldruhé hodině jsme dorazili do městečka Venice, které se stalo naším útočištěm po dobu závodů. Odtud jsme to měli na závodiště asi půl hoďky jízdy autem.

 

 

 

V pondělí bylo slavnostní zahájení IDBF Club Crew World Championships v Nathan Branderson Park průvodem vlajkonošů zúčastněných klubů a proslovy významných představitelů kanoistického a dračího světa, které byly střídány udivujícími artistickými vystoupeními zdejší cirkusové školy. Rituálem probuzení draka bylo pak Mistrovství světa klubových posádek oficiálně zahájeno. Do Sarasoty se sjelo téměř 70 klubů z nejrůznějších částí světa. A jaká byla atmosféra? Na závodišti skvělá, všichni byli velmi přátelští, vedle nás ve stanu, kde měly týmy zázemí, jsme sousedili s Kanaďany a Australany, o kousek dál byli Filipínci. No, kromě srdečné atmosféry mezi lidmi byla ta meteorologická – tedy ovzduší – horká, dusná, vlhká, prostě přes 90°F, posílená neutuchající sluneční palbou. Pravda, občas do toho vstoupila bouřka, třeba jako v sobotu v době našeho prvního tréninku, který nám kvůli tomu zrušili. A ne že by déšť přinesl chladivou úlevu, ne, akorát stoupla vlhkost, uf!

 

 

A tak jsme si zvykali a postupně se propracovali přes pondělní trénink (hurá, konečně!) k prvnímu závodnímu dni, ke středě 20.7. Začínalo se, pro nás poněkud netradičně, dlouhou tratí, tedy 2 000 metry. Náš favorizovaný mix statečně zabojoval, sledován z vlasti v přímém přenosu. Závod byl snímán kamerami i dronem a přinesl opravdu strhující podívanou. Lodě se dojížděly, došlo k dramatům i penalizacím na obrátkách. A naše posádka si ve světové konkurenci vyjela úžasné třetí místo! Skvěle, skvěle! Obrovská radost! Radost po chvíli umocněná ještě zjištěním, kolik lidí nám fandí! Ohlasy na sociálních sítích byly obrovské, díky!

 

 

Ještě jsme měli ve hře open, ale oslabený o sílu jednoho muže, který bohužel nedostal vízum. Tak v openové posádce seděly čtyři ženy a na startu vzbuzovaly výrazy údivu u převážně čistě mužských lodí. No, na medaili open nedosáhl, ale do cíle dojel devátý a za sebou nechal dvě chlapské posádky!

 

 

Čtvrtek 21.7. Sprinty. Dvoustovka. Mix. Obhájíme svou započatou pověst medailové posádky? Cílem je dorazit první a postoupit přímo do grand finále. Spolupádlaři z Dragonclubu, kteří zůstali ve vlasti, nám vyjadřují podporu, přicházejí povzbuzení od fanoušků, začínáme mít pocit ještě větší zodpovědnosti. Ale daří se! Sice nervák, ale postupujeme! Vypadá to, že naše síla je ve finiši, kterým jsme překvapili soupeře i v grand finále, a fakt jsme si zopakovali to třetí místo!

 

 

Dvoustovku jede následujícího dne i náš “dívčí open“. Opět trochu překvapené pohledy z chlapských lodí (možná jim proběhlo hlavou, že se omylem připletli na start mixu?). Ale navzdory oslabení jsme nakonec dojeli finální jízdu důstojně, v chumlu s ostatními. Sice bez medaile (zase devátí), ale ne bez povšimnutí!

 

 

Poslední kategorií, které se chceme zúčastnit, je sobotní pětistovka mixu. Kdybychom předtím nebyli už dvakrát na pódiu, asi bychom byli klidnější. Ale teď? Když mix už dvakrát bodoval, tak sakra potřetí – to už musí! Podpora z domova je neuvěřitelná, závaznost tím pádem taky. Vynervovaní náhradníci na břehu při rozjížďce hulákají a povzbuzují, ale vidí, že umístěním postup nebude, i když finiš byl zase nadějný. Ještě to třeba vyjde na postup časem… A vyšlo! Grand finále přineslo asi největší nervák. Když už máme z předchozích kategorií dvě medaile, tak přece nemůžeme dopadnout hůř! Tolik lidí nás sleduje, tolik lidí nám fandí, tolik lidí nám věří! První část závodu nevypadala úplně nejlíp, ale ten absolutní trhák ve finiši asi nikdo nečekal! Cílem prolétly velmi těsně  za sebou čtyři lodě. Bože, jen ať nejsme čtvrtí! Nebyli jsme, i když jen o dračí fousek a v poslední chvíli. V té poslední chvíli, tím skvělým finišem, jsme totiž dali německou posádku, která si většinu trati jela pro medaili. Určitě nejnapínavější zážitek! (Pro naše fanoušky u monitorů možná ještě víc, protože režisér přímého přenosu nepočítal se závěrečným atakem posádky „Dragonclubu Brůnou“, jak nás moderátoři vyslovovali, domníval se zřejmě, že už nezasáhne do boje o medaile, a dopustil, že dron ztratil naši loď na chvíli ze záběru!)

 

 

Mistrovství světa v Sarasotě jsme se nakonec zúčastnili jako jediná klubová posádka z České republiky.

 

 

S výsledky můžeme být spokojeni, odvážíme si tři bronzové medaile. Zúročili jsme tak důkladnou přípravu jak celé posádky, tak i zodpovědnost každého jednotlivce a samozřejmě promyšlený tréninkový plán a načasování formy.  V USA předtím nikdo z nás nebyl, takže jsme opravdu jeli objevovat Ameriku. A nakonec možná Amerika objevila nás!

 

 

Tato nelehká cesta by se však neobešla bez finanční či materiální pomoci. Proto patří velké díky všem, kteří nás v cestě za naším snem podpořili.

• MĚSTO BRNO
• GRIMALDI, spol. s r.o.
• PP&RB PROJEKT
• MICHAL KAHOUN
• HARTMANN – RICO a.s.

 

• Ing. Miloš Rychlý
• Ing. Jan Rychlý
• Jaroslava Křešničková
• Radovan Samotný
• Tereza Voňavková
• Lucie Štýblová
• Petr Kameník
• Ing. Dagmar Trcalová
• Michaela Housková
• Nikola Laichmanová
• Jan Kříž
• Marek Čtvrtníček

Za celý tým děkujeme!

 

Autor článku: Miroslava Samotná

Foto: Tomáš Černý

Galerie: Tomáš Černý – MS 2022, Sarasota – Florida

Dračí lodě v Brně jsou rozhodně nepřehlédnutelné (a nepřeslechnutelné!), na Svratce se jich pohybuje
poměrně dost. Ale zatímco třeba na kajacích vodu brázdí i houfy dětí, na dračích lodích vidět děti moc
nejsou. Nebo spíš nebyly. Donedávna. Přesně do 13. května 2022. Toho dne se totiž v Jundrově na
loděnici ČVK pořádal Školní pohár dračích lodí. Organizátorem byl Dragonclub Brno, který se postaral
nejen o propagaci akce na školách, ale také o přípravu přihlášených týmů před vlastním závodem. Školní
pohár proběhl v rámci projektu Dračí lodě do škol, který je zaměřen na žáky 2. stupně základních škol a
středních škol.

V pátek 13. května se sešlo na loděnici ČVK 6 posádek ze základních škol a 7 středoškolských týmů,
namotivovaných a natěšených. Na závodišti vládla nádherná sportovní atmosféra, časový harmonogram
byl přesný jako hodinky, občerstvení (mj. se sortimentem domácích buchet upečených dragonclubovými
ženami) fungovalo bezchybně, organizace střídání posádek v lodích a práce startéra a časomíry byla bez
problémů. Nad řekou se vznášely hlasy fandících účastníků a byl znát jejich pocit týmové pospolitosti.
Podle slov jak mladých dračích sportovců, tak i jejich pedagogického doprovodu, akci si všichni náramně
užili!

Velké díky patří sponzorům akce – společnosti AXIMA, spol. s r.o., CZ-IT-CZ trasporti IGOR STEHNO & spol. a
a také a především velké díky patří městu Brno.

První dva týmy v každé věkové kategorii postoupily do finále – MČR DL školních posádek, které se pak
konalo na Brněnské přehradě 24. června. V kategorii základních škol to byly Kapříci (Gymnázium
Akademia) a Černá perla (ZŠ Pastviny), v kategorii středních škol Římani a Slovaňácký Vikingové (oba z
Gymnázia Slovanské nám.)

Ve finále se utkaly školní posádky z celé republiky a ty brněnské se mezi nimi rozhodně neztratily.
Vzájemně se povzbuzovaly a nakonec dosáhly skvělých výsledků: Kapříci byli ve své kategorii třetí
a díky Slovaňáckým Vikingům zůstalo středoškolské zlato v Brně!

Pro Dragonclub ale tímto péče školní adepty dračích lodí nekončí. Dále pořádá tréninky pro zájemce z
řad žáků základních škol a středoškoláků, ke kterým se mohou přidat i úplní nováčci. Šance na úspěch ve
Školním poháru 2023 totiž začínají už teď!

 

Autor článku: Miroslava Samotná

Foto: Tomáš Černý – školní pohár Brno

Foto: Tomáš Černý – Celonárodní finále

Memoriál Michala Konvaliny

Pražský festival dračích lodí

 

U víkendu s datem 14. – 15. 5. jsme měli všichni v diářích poznamenáno „Pražský festival dračích lodí“. Do Prahy jsme se chystali s mixovou posádkou, ale všechny mixy se nakonec jely až v neděli. A co tedy s uvolněnou sobotou? Samozřejmě půjdeme na vodu, když je možnost, a zazávodíme si doma na Svratce! A tak jsme se přihlásili na Memoriál Michala Konvaliny, který se konal v sobotu 14. 5. a na kterém jely v rámci seriálu Torrsen Cup 2022 malé lodě na 100 m a na 1 míli (tedy míli brněnskou, která měří „asi skoro možná přibližně 1,6 km“, jak stálo v propozicích). Zúčastnilo se 9 mixových posádek a 4 posádky v kategorii open. My jsme měli malý mix. A šikovný! Vyhráli jsme závod na krátké i dlouhé trati, v obou případech pronásledováni Žíznivými saněmi, které se umístily na 2. místě. Ve sprintu se pak za ně zařadil tým SEREPES a v závodu na brněnskou míli získala 3. místo ŠK Dračia Légia 2012. Krásný den, krásný závod! (Obohacením mj. bylo i poznání, že brněnská míle se svou délkou skoro možná úplně blíží délce 2 kilometrů! 🙂 )

 

A druhý den nad ránem jsme naskakovali do aut a mířili do hlavního města v dvojnásobném počtu, protože na Pražském festivalu se jedou dvacítkové lodě. Stejně jako v sobotu i v neděli jsme měli být podle příkazu kapitána v 9 hodin na závodišti, což ovšem v případě neděle znamenalo aktivovat se aspoň o dvě a půl hodiny dřív. D1 ale byla vlídná a na loděnici KVS Praha jsme všichni dorazili mezi prvními. Oproti minulé návštěvě stejného závodiště před pěti týdny, kdy fičelo a sněžilo, jsme se ocitli v úplně jiném ročním období a sluníčko nás provázelo celý den. Připravovali jsme se na tratě 200 metrů a 1 míle. Tahle míle byla zase „kvasácká“, což tentokrát znamenalo „o něco kratší než 1,6 km“. A aby těch úprav délek nebylo málo, i ta dvoustovka byla trochu jinak, ta zase trochu delší…

Začínalo se rozjížďkami na 200 m. Ta delší míra by nebyla problém (i když bylo to znát!), horší se ukázalo to, že když byl bójkami značený jen start a cíl, trať ne, vzdálenosti mezi loděmi záležely tím pádem jen na kormidelnících. A tak se stalo, že některé lodě byly zatraceně blízko sebe/nás! Ale svou rozjížďku jsme vyhráli, takže jsme postoupili přímo do finále A. Jak se v něm vypořádáme s posádkami vedle nás, které zjevně očekávají, že je od startu vyvezeme na vlně a pak nás dotáhnou ve finiši? Na strategii nebude čas, takže jim musíme ujet! A bylo to jako v  písni o válce na Itálii: z jedné strany Alpiny, z druhé padají miny… Z jedné strany BOX-ONV Raft, z druhé strany CB Dragons – a pěkně blizoučko! V polovině trati byli Ostrožáci už tak blízko, že sme očekávali třesk pádel, který známe z hromadně startovaných dlouhých tratí. Naštěstí ke kontaktu nedošlo (bylo to o fous!), ale pěkně jsme je svezli! Fakt to mají zapotřebí? V cíli pak byli první ONV-BOX, 2. místo obsadili Mondi Štětí, kteří si v krajní dráze jeli svou vodu, a na 3. místě jsme stanuli my. No, bronzová medaile nám ve sbírce celkem dlouho chyběla:-).

A pak se jela ta kvasácká míle s intervalovým startem. Točilo se opět kolem pilíře Barrandovského mostu a opět doprava, ale to jsme už natrénovali. Naše genderově vyvážená loď (10 žen,10 mužů) se drala Vltavou, několikrát jsme tvrdili, síla šla nahoru a cílem jsme projeli v čase 8:22:97. Byl to… druhý nejlepší čas! Ten první měli ONV-BOX (8:18:73) a třetí, 8:27:51, Mondi Štětí.

Našlapaný víkend skončil. Zvládli jsme dva závody, jeden v rámci Torrsen Cupu, druhý Českého poháru. Získali jsme dvakrát zlato, jedno stříbro a jeden bronz. A to není špatná bilance!

 

Autor článku: Miroslava Samotná

Foto: Ladislav Jelínek

Foto: FB CZECH DRAGON BOAT ASSOCIATION – ČESKÁ ASOCIACE DRAČÍCH LODÍ

Dračí POP-el 2022

Přišlo jaro. Ačkoliv téměř tři týdny před termínem tradičně prvního závodu sezóny, kterým je Dračí POP-el pořádaný na loděnici KVS v Praze, letos 9. dubna se ukázalo, že jeho příchod nebyl definitivní.

Zkrátka, o tomto víkendu se vrátila zima se všemi svými projevy. Ale Dragonclub Brno se přihlásil v tomto závodě do kategorií WOMAN10, OPEN10 a MIX20, vše na „KVS-áckou“ míly s obrátkou vpravo kolem pilíře Barrandovského mostu, takže vyrazil do hlavního města. Na místě nás očekávala vlídná náruč našeho červeného stanu, tentokrát s tepelným zářičem (děkujeme vedení DCB!), vyhlašování výsledků prokřehlých juniorských kanoistů (závodili dopoledne), vítr a deštík. Počasí nepočasí, program pokračoval závodem dračích juniorů a pak už přišly na řadu ženy na malých lodích. Vítr byl neúprosný a deštík se změnil v déšť. Ale odhodlání „navázat na zlatou šňůru z předchozí sezóny“, jak pak výkon nazval kapitán, bylo velké. Ženská posádka nic nepodcenila a s docela slušným náskokem opravdu navázala! S časem 10:36,96 obhájila své prvenství před ONV-BOX (11:18,19) a RK Jablonec (11:22,88). Pro začátek (a v tom počasí!) dost dobrý!

 

                                           

 

Na malých lodích se střídaly ženské posádky s posádkami open. Vzápětí přišli na řadu naši muži a v rámci střídání rozmarů počasí i kroupy. Nicméně závod byl odstartován a lodě postupně mizely za záclonou padajících kousků ledu. A pak nastal zlom! Když se znovu blížily údery bubnů, krupobití ustalo, a hlavně – naši chlapi si v záři slunce, které se s jejich finišem objevilo na obloze, přijeli pro 2. místo (9:35,83). A tak jak slunce přepralo mraky, tak náš open přepral svého odvěkého soupeře Dragonteam Nymburk, který s časem 9:45,56 zůstal třetí. Rychlejší byl jen ONV-BOX (9:31,99). Jupííí! Velká gratulace!

 

 

Malé lodě byly vytaženy, velké spuštěny na vodu. Chvílemi sněžilo… Na poradě kapitánů bylo odhlasováno, že velké lodě budou mít (na rozdíl od malých) hromadný start. Těm, kteří to zažili, vyvstaly v paměti vzpomínky na zvuk střetávajících se pádel při soubojích lodí plujících těsně vedle sebe a boje na obrátce. Prostě adrenaliiin! Velkých mixů bylo nakonec dost na tři rozjížďky a hned ta první byla dost rychlá. My jsme jeli v druhé, a tak jsme už věděli, že na nějaké taktizování a strategie nebude prostor. Jde o čas! Proto jsme se snažili hned po startu ujet soupeřům, ale sedli si nám na vlnu a první půlku závodu jsme si tak vyvezli Průtrž dračen a další posádky až k pilíři mostu. Tam jsme díky naší skvělé kormidelnici Průtrž podjeli a ač jsme se zbytek závodu fakt nešetřili a nasadili jsme všechny síly, abychom je zdolali, nepodařilo se nám to dotáhnout. Průtrž dračen proťala cílovou čáru s časem 9:17,22, my 9:19,50. Nějakou chvíli to vypadalo, že bychom mohli být třetí a mít tak z prvního závodu sezóny kompletní medailovou soupravičku, ale proběhla poslední rozjížďka a do všeho skočila koza. Teda Koza Dragons s časem 9:11,74, který nás odsunul na 4.místo. Zlato v mixech bral ONV-BOX (9:10,21).

 

První závod je za námi, celá sezóna před námi. Když jsme se večer vraceli vánočně zasněženou Vysočinou, mnozí z nás už mysleli na to, že příští měsíc zase pojedeme zabojovat na Vltavu. A že teda pořádně zamakáme!

 

 

Autor článku: Miroslava Samotná

Foto: FB CZECH DRAGON BOAT ASSOCIATION – ČESKÁ ASOCIACE DRAČÍCH LODÍ

Další závody letošní zkrácené sezóny jsme si odjeli na Kozí Horce. Ano, bylo horce. A bylo taky úspěšně! Třetího ročníku závodu Brněnské drak jsme se účastnili v kategoriích ČP OPEN 10, ČP Women 10 a MIX 10, konečně jsme prolomili bramborové prokletí a potvrdili, že Dragonclub Brno je zlatá loď!

Jednodenní sobotní závod začal tím, že na závodiště naběhl předseda s červeným palácem, ve kterém jsme pak celý den mohli nabírat síly. Do něj pak nakráčel kapitán se svými barevnými rozpisy jednotlivých jízd, pak se uvelebil zbytek osazenstva včetně hlídacího psa Zeldy a celá akce mohla začít.

První startovní výstřel zazněl kolem 9. hodiny, kdy se proti sobě na trati 200 m postavily mixové posádky. Postupový klíč byl nezvyklý, celkem jsme jeli 3 jízdy na čas, nejhorší se škrtal a podle součtu jsme se pak seřadili do velkého a malého finále. Po mixech šly na vodu mužské posádky, kde nám pořadatel ušetřil jednu jízdu a žádný čas se neškrtal. Nakonec startovaly ženské posádky. Ve zkratce – vůbec nebylo na místě taktizovat ani polevovat, když jsme soupeře viděli za sebou. Museli jsme to kouřit až do cíle, aby byl vždycky čas co nejlepší.

 

 

Nebudeme napínat, už první velké finále, které se ten den jelo, bylo s naší účastí. Naši hrůzubudící muži uspěli v odvetě s Ostrožáky, které za sebou nechali na bronzové pozici stejně jako na předchozích závodech u nich doma. Polepšili si však borci z Nymburka, kteří tentokrát nasadili svoje klasické pětikilákové tempo a dvoustovku ovládli. Pro naše chlapce je to krásné zasloužené stříbro (byť trofej byla žlutá).

 

 

Rozcvičit, nasednout, zařvat „vztekle a vášnivě“, rozjet se, pokecat na startu, zkoncentrovat, srovnat loď, start-cíl, v cíli si zajuchat, doplácat se ke břehu, vysypat se z lodi a plácnout si s fanklubem. Zní to jednoduše? Pro naše holky už to může vypadat jako rutina, protože ani v tomto závodě v žádné z jízd nenašly přemožitelky a ve finále o více než 2 vteřiny dokázaly ujet druhým dračicím z Jablonce a třetím domácím Prýglačkám.  

 

 

Nejdelší cesta čekala mix, ale i ten se bez problémů svými časy probojoval do finále A. Není moc trenérů/kormidelníků, kteří by svůj tým při závodě motivovali slovy „jestli chcete, tak klidně můžete přitvrdit“, ani není moc závodů, kde by se to dalo použít. Naše Janča se toho ale nebojí, a i v mixu s námi kontrolovala vítězství.

Pak už nastal čas oběda a koncentrace na dvoukiláky. Pro odvážnější byl k dispozici skákací hrad a cukrová vata.

Jako první dvoukilák vyzkoušeli muži. Celkem 7 obrátek, vítr a šlapadla a paddleboardy vjíždějící do trati zvládli parádně a výsledek (až na časy) jako by zkopírovali z dvoustovek. Nymburáci aby pomalu začali zvažovat, jestli vůbec jezdit do Račic, protože naše borce nemohli svým druhým vítězstvím k další tvrdé přípravě namotivovat lépe.

 

 

Velké časové rozdíly byly v kategorii Women. Holky si zopakovaly svoji rutinu a do cíle dorazily o půl minuty dřív než RK Dragons a o více než minutu před Monďačkami. Pokračují tak ve své spanilé jízdě k celkovému vítězství v Českém poháru a ani tento typ motivace před MČR v Račicích asi není špatný.

Úspěchy završil kilák na mixu, kde se nám také podařilo dojet pro zlato a o bednu jsme se podělili s posádkami Mondi Štětí a Dračia Legia Trenčín.

Poslední českopohárové závody před MČR skoro nemohly dopadnout lépe. Abychom měli s kým závodit (a taky protože jsme přišli o plánované mezinárodní závody), pořadatel do Račic pozval i zahraniční posádky. To je pro nás jasná výzva k odstartování poslední fáze přípravy, ať naše síň slávy (chcete-li skříňky v šatně) nepřijde o pravidelnou dodávku zlaté zátěže.

 

 

Udrží ženy skvostnou formu i na vrchol sezóny? Vyrovnají je tam naši muži, kterým teď na přehradě ke zlatu scházela jen troška dračí síly? A jak s kartami zamíchají posádky, které se s námi ještě letos nepoměřily? Uvidíme třetí víkend v září, kdy se utkáme o tituly mistrů republiky!

 

Autor: Lenka Nešlehová

Zdroj foto: FB – zaki-sport.cz agency – Brněnské drak 2021

 

Ano, zlaté. Máme ho rádi. Odehrává se se už spoustu let na krásném jezeře známém jako Čtverec (jo, ten tvar odpovídá!) v Ostrožské Nové Vsi. Máme rádi Ostrožáky, kteří dokážou zároveň závodit i vytvořit příjemné zázemí pro zúčastněné posádky, sobotní večerní zábavu pod hvězdami i nocování přímo u vody v loděnici (někdy dost vzrušující:-)). Prostě zlaté! Ale letos, tedy v roce 2021, ten výraz přišel k docela podstatnému rozšíření.

 

 

V sobotu jsme se setkali na závodišti už v 8:30, rozběhali se na oblíbených trasách podél vody a těšili se na první start. Na bubnu se s Terezkou střídala novopečená Nela, která měla tento víkend jako svůj českopohárový a zdařilý debut. Nejdříve nastupovaly do desítkových lodí ženy na trať 200 m. Pod heslem“Vztekle a vášnivě!“, které teda bylo původně míněno jen jako pomůcka pro akcelerační start (nevím, kdo si co/koho pod těmi slovy představoval, ale fungovalo to!) jsme si vyjely přímou účast ve finále A a vztekle a vášnivě jsme je vyhrály!

 

 

V kategorii open měli naši kluboví muži zase silnou konkurenci. Na dvoustovce je ale zvládli excelentně – své jízdy završili také prvním místem!

 

 

Pak následovaly kilometrové tratě. Původně měly být dvoukilometrové, což by byl na desítkách dost slušný nářez, ale organizátoři to naštěstí přehodnotili (no, na desítkách se přece vždycky jezdí jen kilák!). Ženské posádce se opět skvěle dařilo – jasně, další zlatá! Kluci pak předvedli krásnou jízdu, ale vyjeli si nakonec „Kolumbovu medaili“, bramborové 4.místo.

Pak byly na vodu spuštěny velké lodě a na nich jsme měli přihlášený mix. Ve sprintu, tedy na 200 m, jsme ve výsledku pochlapili (i ženy!) a urvali 1. místo. Na dlouhé trati, tady skutečně 2 km, si první místo vybojovala domácí posádka ONV-BOX a dlužno říci, že jsme jim je nepřenechali ze slušnosti!

 

 

Tím sobotní část závodů skončila, užili jsme si jí až do dost pozdního večera. Pak se rozjel tradiční zábavný večer, ale tentokrát byl poměrně akustický, místo obvyklých decibelů se rozezněly kytary a kdo mohl, přidal se ke zpěvu rozmanitého repertoáru. Pak navázala diskotéka a komu zbyly síly, mohl si ještě zakřepčit na tanečním parketu. Silných jedinců bylo dost a hudba zněla až téměř do kuropění.

Když kury dopěly, nastal další závodní den, tentokrát ve znamení pětistovkových tratí. Ty se už všude nejezdí, ale tady byly. Nejdřív šly do akce malé lodě. O ženské posádce netřeba dlouze psát, vztek či vášeň zřejmě fungovaly i v neděli, opět se zadařilo a cinklo to zlatě! V kategorii open kluci taky zabojovali o medailové místo, umístili se na třetím a tím doplnili medailovou sbírku našeho klubu o dosud chybějící bronz.

 

           

 

 

A jak vypadala pětistovka v mixu na standardních lodích? No, hodně dynamicky! Naše posádka se držela na špici spolu s ONV-BOX a Moravian Force a v tomto složení bok po boku taky dorazila do cíle. První tři místa měla časy rozdílné opravdu o dračí fousek. Prostě první tři lodě dojely v průběhu 16 setin sekundy!!! My jsme byli uprostřed, takže další stříbrná!

Následovalo poslední slavnostní dekorování na stupních vítězů, kterým skončily medailové hody, jak tento víkend nazval náš kapitán. A tak se stalo, že v neděli večer neměli ten úžasný pocit úspěchu jen Italové, vítězové fotbalového EURA, ale i my, Dragonclub Brno, nejúspěšnější tým Mistrovství Moravy 2021!

 

 

Autor: Miroslava Samotná

Zdroj foto: Dragonclub Brno

Zimní příprava je v plném proudu, v brněnských posilovnách se to hemží dresy v barvách Dragonclubu. Abychom si udrželi formu, ale zároveň neztratili všestrannost, bylo rozhodnuto, že vyrazíme kolektivně na terénní akci, jejímž cílem bude Moravská Nová Ves a minipivovar Na Vyhlídce.

Většina účastníků se rozhodla pro dopravu vlakem, kterou zajistil velitel akce Mouše. Plni očekávání jsme dorazili na sraz na hlavním nádraží v Brně – všichni včas! Jediný, kdo měl zpoždění, byl vlak. Po desetiminutovém podupávání na nástupišti jsme nastoupili do rezervovaných kupé v jednom ze žlutých vagónů a užívali jsme si pohodlí vlakové dopravy.

To mělo ale nečekaně skončit! Na přestupu v Břeclavi, kde nám měl plynule navázat spoj do Lužice, jsme zjistili, že ten na náš rychlík nečekal a odjel na čas a bez nás. Inu, žlutá a modrá barva, různí provozovatelé… Další vláček osobáček jel až za dvě hodiny. A rozhodnutí nás, sportovců? Nebudeme čekat, těch 12 kiláků dáme pěšky místo zbytečného lelkování v sobotně vylidněné Břeclavi. A vyrazili jsme.

Kvůli ČD jsme ale přišli o edukační aktivitu, kterou Mouše naplánoval – vykopávky v Mikulčicích; no, ty vyjdou třeba někdy příště. Ostrým tempem jsme zdolávali kamenitou cestu i asfalt, trávu i ornici, bláto s loužemi i vítr v pravém uchu. Do obce Hrušky jsme dorazili právě ve chvíli, kdy jsme mohli přistoupit do vlaku, na který jsme nechtěli v Břeclavi čekat, a jednu stanici se svézt. Vzhledem k verdiktu kapitána, že „To už přece dojedeme!“, jsme však rádi museli přiznat, že jsme jet vlakem vlastně vůbec nechtěli.

A pak konečně Moravská Nová Ves a minipivovar Na Vyhlídce. Nejkrásnější vyhlídka toho dne! Ale ve sportovních výkonech jsme pokračovali. Umíme totiž vzpírat nejen železa, ale i jiné materiály! Majitelé minipivovaru Danka s Jirkou se něco naběhali! Vynikající pivo, úžasné jídlo! Vzpírali jsme až do pozdního večera a pak jsme se vydali vlakem, někteří auty, zpět do Brna.

Tato etapa zimní přípravy se vydařila po všech stránkách a k všeobecné spokojenosti. A i tentokrát jsme si stanovili hodně vysoké cíle – minipivovar je přece Na Vyhlídce a sídlí v ulici Na Kopci!

Autor: Miroslava Samotná

Foto: https://www.facebook.com/groups/214558425237729/photos/

Na Vyhlídce: https://pivovarnavyhlidce.cz

 

MČR Račice 2017 – poklička na poháru se zavřela

Jako každý rok v září je to tu. Závěr sezóny, lovení posledních bodů do soutěží a jejich vyhlášení. Tři dny, kdy se na kanále v Račicích prohání dračí lodě. Dva týdny po rychlostních kanoistech bojujeme o medaile i my.

V první řadě jsme ocenili nové „chánusy“. My co jsme měly pokoj na konci budovy jsme si užily i klid a dlouhý spánek. Nedá mi to a musím zmínit i černočernou tmu v pokoji… na tu z Brna nejsme asi nikdo zvyklý.

V pátek jsme se vrhli do boje na malých lodích, přes sezónu se ukázalo, že nám to nejezdí vůbec zle. Odvážně jsme postavili týmy v ženské, open i mixové kategorii a to na 200 metrů i na kilometrové trati. Největší úspěch jsme vyinkasovaly na 200 metrech s našimi ženami – bronzová medaile z mistrovství republiky? Tu na ulici nenajdete! Co bych lhala, radost byla obrovská a odhodlání do dalšího ročníku ještě větší.

 

Sice rozbolavělí z pátku, ale s čerstvou posilou… hurá do boje na 200 m! Nebylo to snadné, v první rozjížďce jsme zaváhali a kdo zaváhá… nejede. Museli jsme si spravit chuť ve čtvrtfinále – a to nejlepším časem rozjížďky. V semifinále jsme urvali čtvrté místo ani ne o prsa japonské plavkyně, což znamenalo finále B a v něm třetí místo. Kam se hrabe japonská plavkyně, rozdíly mezi 2. – 6. místem rozjížďky byly list pádla! Ostatně výsledky byly hodně vyrovnané ve všech kategoriích, rozdíly se víc a víc zmenšují.

Trošku jsme vydechli a už nás čekala trať 2 km. Chtěli jsme si zlepšit umístění a pocitově jsme se hnali, jako kdyby nám hořelo za z…ády. Ale stačilo to na sedmé místo. Myslím, že ani nelze říct jen na sedmé místo, konkurence přece jen vytáhla „na republiku“ svoje nejvyšší trumfy.

Večer jsme se dočkali vyhlášení všech soutěží. Přiznejme si, že jsme se celý rok hnali za umístěním v Českém poháru a ostatní soutěže sledovali jen po očku, takže nás potěšilo čtvrté místo v naší hlavní kategorii premier mix. Ale jaké krásné bylo překvapení, když nám na krku přistály medaile za třetí místo v Moravské národní lize a dokonce i v GP. Nakonec jsme si tedy udělali slušnou sbírku medailí a bylo nám veselo…

 

Veselo až do nedělního dopoledne, kdy už čekaly jen „pětistovky“. Asi by v uvozovkách mělo být spíš „jen“, protože… stejně jako v ONV… jako i ve Francii na ME… tak i v Račicích byla pětistovková trať náročná a neoblíbená. Na všechny zmíněné závody jsme ji ale trénovali a v první rozjížďce se nám to vrátilo, vymáčkli jsme sílu i z paty a vyhráli. Finále A nám potom nadělilo šesté místo, ale šest lodí v jedné a půl vteřině? To už nebyl ani rozdíl dračí řasy.

Ukončení závodů na šestém místě s tak pěkným časem je rozhodně úspěch plus pozitivní náladu ještě nadnášely medaile v taškách a batůžkách. Co teď? MS v Maďarsku 2018?

Autor: Šárka Poláková

Odkaz na fotky od Peti Hejtmánkové:

https://www.zonerama.com/PetraH/Album/3728910

Mistrovství Moravy v ONV 2017

Protáhli jsme záda, zvládli nějakou tu dovolenou, pár tréninků a vyrazili do Ostrožské na další závody mixové dvacítkové lodi!

Posádkový list nebyl tak dlouhý, jak jsme čekali, ale zato plný největší konkurence. Ale nejsme vořezávátka, abychom stahovali kalhoty, když brod na Kunovické tabuli není v dohledu, že jo…

V sobotu dopoledne startovali na tratích 200 metrů fun posádky, projely nám dráhy a v jednu jsme skočili do první rozjížďky dvoustovky. Tentokrát jen v pěti drahách, aby nikdo nemusel startovat z rákosí (vloni jsme se tam podívali a děkujeme). V první rozjížďce jsme byli bohužel až čtvrtí (i když o nos draka), takže spolu s našimi tradičními soupeři RK Dragons Jablonec jsme šli do čtvrtfinále, kde nám vrátili předjetí z předchozí rozjížďky a nechali nás za zády. Ale nenecháme si dát na prdel a příště si dojdeme pro výhru, ne? I když je to výhra ve finále B a výsledné šesté místo.

O dvě hodinky později nás čekala trať 2000 metrů. Věděli jsme, do čeho jdeme, žádný strach. Ale fun posádky, které čekaly na start trati 1000 metrů, byly překvapeny, že jedou také dva kilometry. Hold fun drak míní a organizátor mění… V rozjížďce jsme vyráželi poslední, nehrozilo nám žádné funění na záda, jeli jsme si svou vodu a vstříc k dalšímu šestému místu.

Vyspaní do skoro růžova jsme se probudili do pětistovkového nedělního rána. „Funi“ už měli volno, takže se jednalo jen o dva starty v naší kategorii mixů.  Kde chyběla dobrá nálada z nedostatku spánku, tam vykouzlil úsměv na tváři moderátor akce spolu se startérem, protože na letošním „žampionátu“ společně opravdu perlili. V první rozjížďce jsme za zády nechali Průtrž Dračen i Mondi Štětí a ze třetího místa doplnili finále A. Do druhé jízdy byly vloženy všechny zbylé síly, vždyť domů se nějak už dostaneme… Skončili jsme pátí. Teda vlastně úžasný, jsme pátí! Ale s časem 1.59.86 nám na čtvrté místo s časem 1.59.69 chybělo snad jen mávnutí křídel ptáka za lodí… objevila se malinko i lítost.

Nejde nezmínit všechny vítěze. Všechny jednoho. Dragon Force Přerov přišel, viděl a zvítězil. Ve všech kategoriích. Abychom se trošku přiživili na jejich úspěchu, naše Pája doplnila dámskou posádku Dragon Force a dovezla si domů tři zlaté – gratulujeme!

A dál? Za čtyři týdny v Račicích!

 

Autor: Šárka Poláková