Dragonclub Brno byl ve své téměř desetileté historii známý jako parta skvělých lidí, kteří drží při sobě nejen jako závodní tým, ale také jako komunita, přátelé. V posledních letech se méně dařilo s výsledky a klub měl na českých vodách pověst lehce porazitelného soupeře. Loňská sezona však začala míchat kartami. Dragonclub vyfoukl místo na bedně překvapeným matadorům a solidně zvládl i mistrovství Evropy. Oheň zesílil a s otevřením letošní sezony má na tréninku víc posádky než míst v lodi. Úsilí se napnulo k zasloužené účasti na Mistrovství světa klubových posádek v maďarském Segedínu (11th IDBF Club Crew World Championship, Hungary, Szeged)

Mistrovství světa hostilo Maďarsko, které zároveň slavilo výročí dvaceti let tamějšího dragonboatingu. Šampionát zahájil pondělní průvod posádek centrem města. Týmů bylo 140 napříč všemi kategoriemi, počet členů jednotlivých posádek se pohyboval mezi patnácti a sto dvaceti, celkově bylo závodníků kolem šesti a půl tisíc z 27 zemí světa. Posádky byly skutečně světové, například kanadské, americké, z Macaa, Hongkongu, Kataru či krásná ženská posádka v netypických dresech se šátky z Íránu. Všichni si užili svou chvilku slávy na uvítanou zakončenou show akrobatického letadla.

První soutěžní den započal závodem na 200 metrů. První rozjížďka skončila časem 52,038, umístění nás ale poslalo na opravnou jízdu. Opravná jízda dopadla na jedničku a čas následujícího semifinále 50.220 přinesl klubu 17. místo ze 41 posádek

První regenerační den jsme nezaháleli a prozkoumali jsme Segedín – město termálních lázní a přátelských vztahů mezi cyklisty a chodci. Ve středu se pokračovalo závodem na 500 metrů. Velmi povedená opravná rozjížďka poslala tým do semifinále, ve kterém však malinko zaváhal, a jízdou si vysloužil 21. místo

Následovala dvoudenní regenerace, která posádku zavedla do Rumunska a Srbska. Závěrečný den šampionátu byl rozhodně nejzajímavější diváckou podívanou. Závod na dva kilometry se pořádal přímo v centru města. Oblíbeným pozorovacím místem byl most, za kterým lodě předváděly více či méně elegantní otočky. Tento den jsme zakončili šampionát 18. místem.

V této galerii najdete další střípky z průběhu naší mistrovské expedice od Petry Hejtmánkové. Konečné pořadí všech závodů na 200 m, 500 m a 2 km v kategorii Premier MIX naleznete tabulce, za kterou děkujeme Tomášovi. A v neposlední řadě je k vidění krásné video s ohlédnutím za MS, kde je i náš 1 sekundový okamžik slávy:

https://www.facebook.com/International.Dragon.Boat.Federation/videos/1812760688815972/

Autor: Hana Tulinská

Foto: Petra Hejtmánková

Video: Dan Marek

International Dragon Boat Federation (IDBF)

Je to sotva pár dnů, kdy jsme koukali na fotky našich pohárů ukořistěných na Brněnském festivalu dračích lodí v loňském roce. Přece jen, byly čtyři, laťka nebyla nasazena zrovna nízko! Navíc letošní ročník se stal součástí Českého poháru…

Jako každý závod, i tentokrát se dostavují myšlenky jako „máme dost natrénováno? Je to doma, vyhrajeme něco?“ Nebudu vás napínat. Správná odpověď je… Nikdy nemáme dost natrénováno a můžeme víc a ano, pohárů jsme získali hodně.

Počasí slibovalo vypečené draky ve všech barvách a taky svůj slib začalo plnit hned v sobotu…

Začínalo se na velkých dvacítkových lodích a naše ženy se opět spřáhly s dračicemi z ONV, takže kromě tradiční disciplíny PREMIER MIX 200 m a 2 km jsme si zajely i 200 m a 1 km v kategorii PREMIER WOMEN.

Draci i dračice se postupně rozehřívali do rudých odstínů a my sbírali stejně postupně poháry. Třeba dodat, že někteří návštěvníci festivalu rudli i po přeměření na In Body, které bylo jednou z „atrakcí na závodišti“…  Ale ať neodbočujeme… spojení ONV/Brno se opět vyplatilo – 200 m jsme zvládly a zlatý pohár se přidává do naší sbírky. Obědová pauza a 2 km trať čeká na mixové posádky!

Hnali jsme se jako chrti za střapcem! Sedm otáček kolem závodiště na 200m! Už po pár otáčkách jsem na tom byla stejně jako závodní chrti. Neměla jsem tušení, kolik za námi a kolik před námi, jen ten střapec pořád před sebou… Pak se ozvalo zvolání naší kormidelnice „jedeme domů“ a tak jsme ji dovezli… na druhém místě!

Pocity ze soboty? Nepopsatelné! Odhady na neděli? Také!

V neděli jsme to vzali ostře. Zapsali jsme se do kategorie 10 women, 10 open a také 10 mix – pro jistotu hned dvě lodě, když už jsme doma, tak ať jsme vidět!

Rozjížděk bylo neskutečně mnoho, bojů o místa ve stínu taktéž. Vypečení draci se odpoledne ochladili na teplotu bouřkového deště stejně rychle, jako klesaly jejich zásoby energie…

Výsledky? Dám přednost ženám a zmíním dva bronzové poháry za třetí místa. Bronzový pohár si odnášeli také naši chlapi z 1km štace a ještě lepší stříbro z 200m, kdybych měla klobouk, smeknu! A jako bonus zlato na 200 m mix a 2. místo na 1 km.

Devět celkem, jsme trochu unavení, ale moc spokojení a šťastní. A to i díky organizátorům, kteří už tradičně zvládali posádky informovat o dění a dalších rozjížďkách a tím zajistili i dodržování časového plánu. Naše díky patří také startérovi za precizní rovnání lodí na 200 metrové trati i důsledné hlídání odstupů na tratích dlouhých.

Autor: Šárka Poláková

Foto: Petra Hejtmánková

Odkaz na galerie:

Martin Haleš

Ladislav Jelínek

Veronika Nováková

Bylo, nebylo… Byla dlouhá zima. Zima a klid pádel. Trvalo to bezmála šest měsíců… než se drak znovu probudil…

Tak nějak by začínala naše pohádka o prvních závodech sezóny v Praze, kdyby to byla pohádka a ne dračí realita.

Sotva přestalo mrznout a tma ve večerních hodinách ustoupila světlu… v Brně se začalo trénovat na Dračí POP-el. Člověk si řekne jedna míle s jednou otáčkou, co to je… ale po půl roce, kdy jsme neměli pádlo v ruce? Začátky bolely a každá ta „jenom míle“ byla cítit. Musím se zmínit, že kdyby platilo týmové heslo číslo dvě „co bolí, to roste“, zadek by se mi po prvním tréninku nevešel do dveří…

Každopádně do Prahy jsme odjížděli s pochybností… kdo co stihl natrénovat? Co udělala zima s dalšími týmy? Jak nám to letos pojede?

Když jsme u poslední otázky, posádka jednoho auta se začala ptát už v Brně, jak to letos pojede… když jsou klíčky od auta zabouchnuté v autě 😉 Ale ani to nás nezastavilo!

Trocha okukování konkurence, rozběhání, protažení, nervozitka, uf… Naše ženy startují hned v první rozjížďce na malé lodi. Upozornila bych, že hláška jedné dračice „Jenom za most? To je kousek!“, se úplně nepotvrdila. Byl to kousek hodně přes míli, ale i když jsme byly první po otáčce, snažily jsme se držet tempo – do finále postupovalo prvních pět posádek podle nejlepších časů.

Hned další jízdu si zkusila pražskou míli i naše druhá polovina posádky – muži. Prali se do posledních metrů a vyjeli si první místo. Bohužel jejich čas byl až šestý, takže se nemohli porvat ve finále o lepší umístění.

Netrpělivě jsme sledovali výsledky dalších jízd. Je to tu! Naše ženy jsou ve finále dámských desítek! Namazat pod koleny, rozdýchat a jedeme! Bubny duní jak u kmene lidojedů před večeří, voda vře pod záběry desítek pádel… Nebudu napínat, máme zlato!

Už se začala podepisovat únava ve chvíli, kdy jsme skočili do velké lodě a vyrazili ke startu mixového závodu. S naším oblíbeným (i v roce 2018 aktuálním) heslem číslo jedna „když nemůžeš, přidej“ jsme dorazili k otáčce, která dávala kormidelníkům zabrat, protože se nezvykle točilo napravo, a přidali. S jazyky na dresech jsme se vřítili do cíle první. Ale nestačilo to. Do finále se dostaly první čtyři týmy časem a my byli… až pátí. Ale sorry jako… opravdu AŽ?

Skončili jsme s prvním, pátým a šestým místem a odvezli si tři pohárové popelníky. Řekněte sami, není to dobrý start sezóny, když vyhrajete všechny rozjížďky, kterých se účastníte? Praho, v květnu jsme zpět!

PS: pro případ, že bych to nezmínila, Dračí POP-el je memoriálem Dr. Karla Popela, což byl jediný český předseda mezinárodní kanoistické federace – ICF.

Autor: Šárka Poláková

Zdroj foto: http://www.dragonboat.cz/zavod/241-draci-pop-el-2018/

Jak už to bývá, začátkem října Brno ovládl boj o prestiž dračích posádek. Prestige Cup 2017 – závěr sezóny pro většinu týmů. Dorazili jsme hned o půl deváté, kdyby náhodou přišla taková náhoda, že budeme startovat v první jízdě. Složitou detektivní prací jsem zjistila, že slovo prestiž pochází z latiny a v překladu znamená „mámení“ a zmámeni jsme tedy byli zcela a všichni, když jsme se dozvěděli, že se opravdu znovu podařilo a jedeme v první rozjížďce… a jako první. Jupí, utíkáme do šatny potrénovat rovnováhu a vybojovat pár centimetrů místa na převlečení (i na jedné noze se přece dají obléct kalhoty).

Ještě trošku v šoku a už jsme na startu. Odpočet a jedeme. Máme 2600 metrů na přemýšlení o tom, jestli bude Dračia Legia odpočatá po dlouhém letu z Thajska a potvrdí své loňské první místo… a taky 2600 metrů na to, abychom s tím něco udělali. Jenže tak moc jsme se soustředili na Legii, že nás předjely Žíznivé saně. Musely mít obrovskou žízeň s takovým časem… Stříbro doma.

Chvilka pauzy, nějaké to posilnění, oběhnutí občerstvení (kam se poděl loňský skvělý stánek s kávou??)… a čekáme na start dámské posádky v jednu hodinu. Jako byli čtyři mušketýři, jsou i čtyři dámské desítky na startu. Během cesty se nám podařilo předjet Kabrňačky, které se bránily, ale stejně to nestačilo na Dračí Legii, která už viditelně doplnila síly. Takže ženy končí sezónu také se stříbrem.

Poslední kategorií na startu je open. 16 týmů je pěkná účast (a velká konkurence!). Ale naši chlapi se nedali a vypádlovali stříbro, jedna vteřinka méně a bylo by to zlato. Takhle jsme zlato přenechali Legii ze Slovenska (opravdu rychle se rozkoukali).

Tři stříbrné poháry. Veliká radost. Do naší sbírky se budou hodit (jako ostatně každé ocenění).  Opět musím zmínit skvělé výkony všech posádek, bez kterých bychom neměli takovou motivaci. Cenu za nejlepší kostýmy rozhodně vyhrála Noemova archa, v tomto ohledu naprosto nepřekonatelná. A organizace? Super, jako pokaždé.

Takže ano, prestiž jsme snad potvrdili a na jaře? No další závody!

Autor: Šárka Poláková

Foto: Pavel Tobiáš

Foto: Ladislav Jelínek (https://www.zonerama.com/ladjel/Album/3794672)

17th EDBF European club crew championships 2017

Od začátku sezóny na to čekáme… Od začátku sezóny se na to připravujeme… Účast na Mistrovství Evropy v DIVONNE LES BAINS v kategorii PREMIER MIX dvacítkových lodí! Konečně jsme se prokousali přes závody v ČR ke dni odjezdu. Nebo spíš k ránu odjezdu. Zlí jazykové by dokonce řekli k noci odjezdu. Vyrazili jsme dva dny před závody, abychom stihli trénink na francouzské vodě a protáhli nohy, přece jen 12 hodin cesty…

Před tréninkový čas jsme využili k průzkumu města a pak už pádla do rukou. Hodinku jsme testovali novou loď, novou vodu a zbavovali se mírné nervozity. Víc už nenatrénujeme. Následuje slavnostní zahájení jak na suchu, tak na vodě. Aspoň můžeme trochu okouknout konkurenci. České týmy, kterých přijelo hodně, už známe a jsme hrdí, že se tu sešly. Kromě početné účasti německých posádek nesmí chybět domácí tým, pak Anglie, Irsko, Holandsko, Izrael, Maďarsko, Švýcarsko, Rusko, Itálie… pokud jsem na někoho zapomněla, omlouvám se, ale člověku jde hlava kolem.

Vyspali jsme se do růžova a vzhůru na první závodní den. Trať 2000 metrů byla drobet delší než očekávaných 2000, takže jsme se zapotili spolu s dalšími 11 týmy. Žádné rozjížďky. Všechny týmy spolu na vodě a postupné starty. První místo vybojovala německá posádka, jejich jízda byla bezkonkurenční. Ale radost začala od druhého místa. Sokol Předměřice, Traburk, RK Dragons Jablonec… dobře, na páté místo se nám vkradli zástupci maďarského týmu, ale na šestém místě zase česká vlaječka – Dragonclub Brno. Radost byla veliká – nejen z našeho umístění, ale také z umístění všech českých týmů v první polovině. Tak to bychom měli…

Na druhý závodní den jsme se posilnili francouzským proviantem – na dvoustovkový den, kdy nás čekalo víc rozjížděk a víc zážitků. Opět jsme se prali s konkurencí z předchozího dne, fandili našim týmům a bavili se závodníky z Izraeli, kteří si závody užívali opravdu jedinečným způsobem. I přes snahu o hladký průběh závodů, odsýpajícím předstartovním kontrolám a rychlým startům se občas vloudila chybka. Naše „RK“ by o tom mohla mluvit, protože ještě dnes mám v živé paměti, jak jsme si v lodi na startu říkali, že ještě startovat nebudeme, protože přece ještě nedojela… Ale startér na to měl trošku jiný pohled, takže speciálně pro jabloneckou posádku byla v další rozjížďce přidána sedmá dráha. Nebudu to zdržovat, vyhráli jsme finále B a hrdě odcházeli ze závodiště se sedmým místem.

Den třetí. Den poslední. Myslím, že to není jen můj pocit, ale také den nejhorší. Ale co, slovo nejde přece neexistuje. Trať 500 metrů, která se u nás jezdí pouze v ONV a Račicích. Bojovali jsme. I sami se sebou a únavou. I přes pěkné časy jsme urvali osmou pozici. No co, osmí na evropském šampionátu? Luxusní.

Odjezd domů jsme naplánovali až na další ráno. Přece jen, ME chce společnou oslavu na závěr (teda vlastně zhodnocení účasti) a nachystání se na 12 hodinový návrat zpět do každodenní reality.

Shrnutí? Šestí, sedmí a osmí. Super, ale máme na čem pracovat. Francie? Krásná! Výlet k Ženevskému jezeru? Jedinečný! Co teď? Přidat a hurá na další závody.

Autor: Šárka Poláková

Výsledky k nahlédnutí zde: https://idbfchamps.org/2017dive

© Photo by Laďa Jelínek

Týden po uzavření soutěží pořádaných ČADL přišla chvíle zabojovat o čest v posledním závodu sezóny. První říjnovou sobotu jsme tedy všichni třímali v rukou pádla jako svoje žezla a vrhli jsme se do boje na Prestige Cupu 2015.

Závod dlouhý 2,6 kilometrů byl naplánovaný hned ve třech kategoriích. První se sedmnácti přihlášenými posádkami startoval mix na dvacítkových lodích. Všichni účastníci si přijeli závod užít… ale bojovali jako draci do poslední špetky sil a pokud do otáčky v půlce trasy vjížděli s větrem o závod, do cíle před loděnicí se hnali rychlostí kolemjedoucí šaliny. Naše posádka startovala až v poslední rozjížďce. Aneb to nejlepší na konec, protože jsme s příjemnou rezervou vybojovali první místo.

Možná právě první vítězství dokázalo správně nakopnout a Dragonclub – pánská desítka v kategorii 10 open skočila do lodě s novou dávkou energie. Tentokrát se našlo třináct odvážných týmů prahnoucích po zlatu a na prvních místech bylo těsno. Naši borci však za obrovského povzbuzování bubenice, kormidelnice i přihlížejících získali přesně tu polovinu vteřiny navíc, která zajistila další zlato.

Na břehu mezitím probíhaly debaty, jak dopadne poslední kategorie – desítka women s šesti posádkami. Hecování ze všech stran, zda uděláme chlapům ostudu a budeme vařit večeře… Jistě to byl jeden z důvodů, proč jsme do startu vletěly s horečnatým pohledem, který vydržel až do cíle, kde jsme koukly na dno sil a tam leželo další první místo.

Už za bujarého veselí proběhlo vyhlášení výsledků a předání cen. Třešničkou na dortu se stal pohár pro absolutního vítěze Prestige Cupu 2015 – Dragonclub – třikrát hurá.

Díky patří moderátorům i organizátorům – Lodní Sporty Brno a Torrsen Sports za bezvadný průběh celé akce i následnou „afterparty“. V neposlední řadě chci poděkovat všem účastníkům za skvělou atmosféru po celou dobu závodů i po nich. Speciální „klobouk dolů“ patří posádce Veteráni Brno, která v silné konkurenci obsadila čtvrté místo v prvních dvou kategoriích a vytřela zrak zbytku startovního pole. Kéž nám to taky tak dobře dlouho pádluje…

© Photo by Tomáš Černý

Hned na začátku prázdnin – od 2. července – se v italském Auronzu di Cadore uskutečnilo Mistrovství Evropy klubových posádek a národních týmů, kterého se zúčastnila i naše posádka. Závodili jsme na desítkových lodích v kategorii mix, do níž bylo přihlášeno nejvíc posádek (12 lodí).

Po procestované noci jsme se rozjeli k jezeru, naskákali do lodě a využili možnosti tréninkového dne, kdy na každou loď vyšla necelá hodina času. Navečer se všichni účastníci (bylo jich na 1300) seřadili do předlouhého průvodu, který procházel celým Auronzem za značné pozornosti jeho obyvatel i návštěvníků a který naše posádka zpestřila iniciováním mexické vlny, k níž se zástupci za námi jdoucích zemí ochotně přidali. Cílem průvodu byl místní stadion, kde proběhlo slavnostní zahájení. Pak jsme se vrátili do patnáct kilometrů vzdáleného kempu (čtyři kilometry této trasy tvoří nekonečně působící tunel, který jsme si každý z následujících dnů užívali dvakrát).

A další den konečně závody! Jako první přišla na řadu pětistovka, tam jsme vybojovali v silné konkurenci pěkné 6. místo. Na pátek byl naplánován volný den, který jsme využili k výletu do hor, do Lavareda, oblasti Tre cime. Auronzo totiž leží v nádherném koutu Dolomit! Osvěženi jiným způsobem pohybu jsme následujícího dne nastupovali na trať 200 metrů, na níž jsme si ve výsledku dosprintovali pro 7. místo. No, a pak jsme se už mohli těšit na značnou částí posádky oblíbenou trať – dvoukilák. A ten byl skutečně dramatický! Naše posádka statečně vzdorovala atakům maďarské lodi, která se nás marně pokoušela předjet, a vypádlovali jsme si úžasné 5. místo!

Mistrovství Evropy bylo ukončeno 5. července dekorováním vítězných posádek dvacítkových i desítkových lodí. Češi se na pódiu objevili dvakrát: náš národní tým získal bronz a posádka Moravian Dragons Přerov zlato na trati 2 000 m. My jsme sice tentokrát na medaile nedosáhli, ale i v tak velké konkurenci nám k nim chyběl jen ten pověstný kousek (o umístění mnohdy rozhodovaly zlomky sekundy).

Děkujeme všem, kteří nás na dálku psychicky podporovali, ale konkrétně děkujeme statutárnímu městu Brnu se záštitou primátora Ing. Petra Vokřála a firmám Axima a Student Agency za podporu sponzorskou.

Na opakovanou výzvu dvorního kronikáře Davida publikuji malé ohlédnutí za výsledky členů Dragonclubu na MS Szeged 2013. Z našich řad se účastnili Zlatka, Iva, Jana, Baronka, Baron, Dan, David, Váňa a Džuzby, který je taky na fotce s medailí na krku, jenom není vidět, protože zrovna spěchal přistavit limuzínu 🙂
Nekteré výsledky v číslech a odkazy na youtube jsou v dokumentu ZDE