Titulek připomíná známou písničku Ivana Mládka. Je v něm malá obměna a v dalších řádcích se dozvíte proč.

Dračí sezóna roku 2021 utekla jako voda (lehce poznamenaná covidem) a stáli jsme před jejím vrcholem – Mistrovstvím České republiky v Račicích, tentokrát 18. – 19. září. Přípravu jsme rozhodně nepodcenili, kromě společných pravidelných tréninků a doplňkových individuálních aktivit v posilovně, na kole, v běhání apod. jsme se významně investovali i do celodenního soustředění v neděli, která této události předcházela. Jestliže bylo fakt „těžko na cvičišti“, bude „lehko na bojišti“?

No, nebylo. Do Račic se sjelo okolo 90 ambiciózních posádek, které chtěly uspět. V sobotu na vodu Labe arény Ústeckého kraje vyrazily standardní lodě s dvaceti pádlujícími. Začínalo se tratí na 200 m a mixovými posádkami.   Ta naše si vyjela svou první jízdou přímou účast ve finále A, takže dobrý začátek! A jaké byly konce? Kromě dvoustovky se jela ještě trochu obávaná pětistovka a na závěr dne závod na 2 kilometry. Bilance soboty přinesla celkem 7 medailí, z toho ženská posádka doplněná spřátelenými Dračicemi z prýglu (díky!) se zasloužila hned o tři zlaté, protože zvítězila na všech třech tratích, mix přidal další zlatou z dvoustovky a stříbrnou z dvoukiláku a open rozšířil sbírku o dvoustovkové stříbro a dvoukilometrový bronz. Jen na pětistovkové trati to u mixu a openu necinklo, ale bylo to těsné. Brambory holt necinkají. Ale i tak se nocí z pokojů našeho týmu ozývalo jemné zvonění sobotních medailí zavěšených na palandách, na kterých jsme snili o medailích ze závodního klání dalšího dne.

V neděli se pokračovalo na malých, tedy desítkových lodích, a to tratích 200 m a 1km. Přijely další posádky a mezi nimi i  hosté z Polska. Docela to vypadalo, že soumrak dorazí dřív než poslední loď do cíle posledního závodu. Ráno bylo chmurné, počasí nám moc nepřálo, citelně se ochladilo. Zahajovaly ženy na krátké trati a naše posádka si s velmi slušným náskokem ve finálové jízdě přijela pro další zlato! Když pak přišel na řadu kilometr, říkaly jsme si (my, ženy), jak by to bylo krásné, kdybychom si ty zlaté zkompletovaly. S tímto úmyslem jsme odstartovaly (vztekle a vášnivě, jak jinak!) a vzápětí jsme poprvé zažily zrušený start, protože třetí loď prý vyrazila dřív. Odstartovaly jsme podruhé a to už nás nikdo nezastavil, ani nepředjel a další zlatá byla naše!!! Muži v openu skončili na obou tratích čtvrtí, ale fakt o dračí fousek (a taky se před ně vsunuli čerství Mistři Polska, že). Ale náš malý mix vše vynahradil a byl první jak na dvoustovce, tak na kilometru!

Skvěle, skvěle, skvěle! Co dodat? Jsme tým, který pochopil. Všichni jsme na sobě individuálně zamakali (a makáme dál!). Záleží na každém z nás a zároveň na všech dohromady. Cestu k výškám nastartoval teď už bývalý kapitán Petr Stehlík, dál a výš nás pošťuchuje i ten současný, Radim Bajer, a nespornou, trvalou a zásadní zásluhu má naše Jana Nešporová, báječná kormidelnice a, jak je vidět, i nejlepší trenérka v ČR! Díky všem!!!

Stupňů vítězů jsme si tentokrát užili vrchovatě. Máme 8 titulů Mistrů České republiky – úžasný, ale zavazující výsledek! A ta parafráze textu Mládkovy písničky z titulku tedy sedí. Tak ať je naše brněnská loď co nejvíc zlatá i dál!

Spoustu dalších krásných fotek z letošního šampionátu naleznete na FB Czech Dragon Boat Association – Česká asociace dračích lodí stránkách:

MČR 2021 – malé lodě

MČR 2021 – velké lodě

Autorka textu: Miroslava Samotná

Po nekonečně dlouhé covidové pauze se objevil termín prvního závodu. 19.června! Vzhledem k tomu, že jsme byli zvyklí začínat závodní sezónu v dubnu, trénovali jsme už nějaký čas v hlubokém absťáku a touze po motivační konfrontaci. Stupeň našeho odhodlání byl vysoký, stejně tak stupně Celsia předpovídané na tento den.

Pražský festival dračích lodí 2021 v Praze na loděnici KVS byl úplně jiný než obvykle. Odehrával se pouze v sobotu a na programu byly „jen“ dlouhé tratě: malé lodě s deseti pádlujícími jely 1 míli, standardní, tedy dvacítky, 5 kilometrů. Přihlášených týmů bylo vzhledem k letošním okolnostem podstatně méně, ale naši největší soupeři byli na místě.

Přísun vitamínu D byl od samého rána vydatný, předpověď 35°C byla splněna více než na 100%. Festival zahájily ženské posádky na malých lodích. Už rozběhání na přilehlé rozpálené cyklostezce znamenalo nejen rozdýchání a natepání, ale i důkladnou aklimatizaci na stávající podmínky. A hurá do lodí! Jelo se na jednu obrátku a zpestřením bylo, že se točilo napravo. Docela nápor na psychiku a schopnosti kormidelníků. Ale co je to pro naši Janu! Cesta k bójce, která od startu nebyla v dálce skoro vidět, byla náročná, bójku jsme úsporně natěsno objely (skvěle, Jani!), výjezd, ještě, ještě pár záběrů a pak už cííííl! Jo! Dojely jsme druhé po RK Dragons Jablonec. O fous… Lodě za námi měly větší distanci (3. ONV-BOX).

Hned po nás jeli naši muži v kategorii open. Přály jsme jim minimálně stejné umístění, držely (bolavé) pěsti, vyhlížely je, když nám zmizeli v dáli, povzbuzovaly, seč nám hlasivky stačily. Viděly jsme nádhernou jízdu, ale konkurence byla veliká a naše posádka skončila na naštvávacím 4. místě za Dragonteamem Nymburk, BOX-ONV40+ a ONV-BOX.

Po slavnostním vyhlášení výsledků byly malé lodě vyměněny za velké a všichni jsme se chystali na pětikilometrovou trať v mixu. Obrátka byla až u Branického mostu, zvaného též most Inteligence. Vyrazili jsme. Odhodlaně. Naplno. Když jsme minuli mílařskou obrátkovou bójku a podjeli první most, kdesi na horizontu se rýsoval kýžený most Inteligence. V našich odkrvených mozcích nebylo pravda inteligence nazbyt, ale opakovaný kapitánův příkaz z přídě „Tvrdíme!!!“ nás průběžně burcoval k větší a větší síle vodou a finiši. Byli jsme druzí!

První závod Českého poháru tedy máme za sebou. A byla to taková pěkná, horká, stříbrná sobota!

Autor: Miroslava Samotná

Zdroj foto: Czech Dragon Boat Association – Česká asociace dračích lodí

No, asi by se očekávalo, že by titulek měl znít spíš Jak nám to v Praze jelo. Ale všechno má svůj důvod a k vysvětlení brzy dojde.

V rámci různých koronavirových posunů, které se v této sezóně udály, se nám odsunul Pražský festival dračích lodí 2020 blíž k podzimu a nakonec sfúzoval s Mistrovstvím republiky dlouhé tratě (Tragicky dlouhé tratě) do víkendu 12. – 13. září. A aby toho nebylo dost, Trágošky byly přešoupnuty z obvyklé Malé Chuchle do Žlutých lázní, a pozor, ještě to nekončí, ve finiši se celá zdvojená akce posunula ještě jednou, a to proti proudu Vltavy na loděnici KVS Praha, kde zaplať pánbůh už zůstala. A tam se to všechno stalo!

Sobota byla především ve znamení sprintů. Na trati dlouhé 200 m se vystřídaly malé i velké lodě. Závod zahájily malé lodě s ženskými posádkami. A cink! Ta naše si dojela pro 3. místo! Naši muži byli obklopeni početnější konkurencí, a přesto (nebo právě proto, protože víc vyhecováni?) si dojeli pro 2. místo!

Pak malé lodě vystřídaly ty velké a náš mix si přijel pro 2. místo! V kategorii women nás přihlášených mnoho nebylo (všimli jste si, že je čím dál obtížnější naplnit velké lodě?). Osvědčené spojení ONV Brno sprintovalo proti jedinému týmu, veteránské posádce Velkých holek, takže získalo 1. místo. Ale je fakt, že na stupních vítězů moc velká tlačenice nebyla.

Poněkud nevítaným zpestřením na dvoustovce bylo, že vzhledem k tomu, že tratě nebyly po celé své délce odděleny bójkami, jak bývá zvykem, někteří kormidelníci vybočili z přímého směru a párkrát se stalo, že omezili okolní posádky. No, co k tomu dodat…

A pak přišla na řadu dlouhá trať, tedy Mistrovství republiky. Pro velké lodě byla připravena trať v délce 5 km s krásnými výhledy na dominanty našeho hlavního města. Do této kategorie jsme měli přihlášený mix. Start byl tradičně hromadný a zmiňovaných vyhlídek jsme si moc neužili, protože to byl fofr! (Fakt tam byly vidět i Hradčany?) Obrátka se točila kolem pilíře železničního mostu a tam padaly hlavy! Tedy
konkrétně jedna, dračí a naše, protože se potkala s lodí RK Dragons Jablonec, která ve snaze nás definitivně setřást nám uzavřela u pilíře průjezd. Ale i tak jsme jim pak byli v patách, respektive za ocasem, až do cíle, takže stříbro bylo naše!

Neděle byla o malých lodích a tříkilometrových tratích. Na ranní poradě kapitáni odhlasovali, že start tentokrát nebude hromadný, protože ve zúžení při obeplouvání Veslařského ostrova by mohlo dojít k nepříjemným kolizím. Dost na tom, že se tam vjíždělo směrem doprava! A tak se startovalo v bezpečných třicetisekundových intervalech. První nedělní cinknutí bylo bronzové a zásluhou ženské posádky. No, a pak přišel pro náš tým vrchol celého víkendu: náš open vyrazil na trať s takovou razancí, že ujel všem a vydobyl pro Dragonclub mistrovský titul!!! A krásnou jízdou malého mixu pak bylo docinkáno, tentokrát stříbrně.

V Praze nám to tedy cinkalo hezky a často. Podtrženo a sečteno: z festivalových sprintů jsme si odvezli jedno první, dvě druhá a jedno třetí místo, z dlouhých tratí Mistrovství republiky jeden bronz, dvě stříbra a jedno zlato = NAŠI CHLAPI JSOU MISTŘI!

Autor: Miroslava Samotná

Zdroj foto: Czech Dragon Boat Association – Česká asociace dračích lodí

          V tomto podivném covidovém roce nezůstalo mnohé na svém místě. Mistrovství České republiky v Račicích se posunulo o měsíc vpřed už dříve kvůli Mistrovství světa klubových posádek ve Francii, které bylo ale nakonec kvůli pandemii zrušeno. Račický termín zůstal, a tak jsme si mohli závody užít v plné palbě letních teplot.

          Stupňů nad račickým kanálem bylo místy až 33 (uf!), ale všechny zúčastněné týmy zajímaly daleko víc ty „pouhé“ tři – stupně vítězů, letos dokonce větší, aby se na ně vešly i nejúspěšnější posádky dračích lodí. My jsme letos přijížděli do Račic s daleko větším pocitem zodpovědnosti, protože po loňské medailové žni bylo teď důležité medailová místa obhájit. V přípravě jsme se rozhodně neflákali, a tak jsme nastupovali do lodí plni odhodlání a naděje. Závody byly tentokrát vzhledem k počtu přihlášek zredukovány ze tří na dva dny, takže v sobotu se jely všechny tratě na velkých lodích (200 m, 500 m a 2 km), v neděli všechno na desítkových (200 m a 1 km), kategorie ženy, open a mix a zvlášť byly ještě vyhlašováni veteráni. No, šli jsme téměř do všeho!

          Na dvacítkových lodích startovaly nejdřív ženy. Naše posádka opět fungovala pod názvem ONV Brno, protože byla stejně jako vloni vytvořena z ženské části týmů Ostrožské Nové Vsi Box a Dragonclubu Brno. A cinklo to! Dokonce třikrát: zlatě za dvoustovku a dvoukilák, stříbrně za pětistovku. Hurá! Posádka velké lodě v kategorii open byla už čistě brněnská a rozhodně nejkrásnější, protože v ní mezi chlapy pádlovaly dvě ženy, a vybojovala ve vyrovnaném souboji dvě třetí místa (200 m a 2km). Jako třetí jely velké mixy a stříbro se nám podařilo získat na obou krátkých tratích. A že to nebylo jen tak!

          V závěru rozžhavené soboty, kdy šel jeden závod za druhým a nebyl skoro žádný čas na odpočinek, jsme věděli naprosto přesně, kde máme jaký sval, a že nás zítra čeká stejně vydatný den. A protože jsme končili téměř za soumraku, nedošlo tentokrát ani na oblíbenou inlajnovou projížďku kolem kanálu. A teď tedy ta neděle! Desítkové lodě na vodě, my rozběhaní a rozhýbaní na břehu. Tradičně (a nespravedlivě!:-)) zase začínají ženy, pak následuje open a pak mix. Tam máme dvě posádky, „normální“ a ještě mix 40+. A jak jsme dopadli? Veteráni získali oboje zlato (no jo, my víme…:-)), mix obsadil dvakrát třetí místo (200 m a 1 km), ženy byly bronzové na dvoustovce a zlaté na famózně odvedeném kilometru. Náš open na dvoustovce předvedl skvostnou jízdu a zaslouženě získal zlato.

          Večer bylo vše za námi. Krásně za námi! Byl to nakonec dlouhý, byť i zkrácený víkend, naše svaly by mohly povídat! Těch 5 bronzových, 3 stříbrné a 6 zlatých, celkem 14 medailí, jsme rozhodně nedostali zadarmo. Vybojovali jsme si je s nasazením a jedeme dál! Jako několikanásobní mistři republiky – a dobře víme, co to znamená. Čas utíká jako voda z račického kanálu a rok se s rokem rychle sejde!

Mnoho dalších krásných fotek naleznete ZDE!

Autor: Miroslava Samotná

Zdroj foto: Czech Dragon Boat Association – Česká asociace dračích lodí

1, 2, 3, 4, 5… 5000 metrů! Tragicky dlouhé tratě!

Sobota ráno. Zvoní budík. Bez valného nadšení ho vypínám a hlavou se mi honí myšlenka, kolik sobot budu ještě letos vstávat na budíka… a pak to přijde… poslední závody Českého poháru letošního roku! Balíme pádla a hurá na Prahu!

Protože právě Praha hostila poslední závody, kterými je rovnou Mistrovství ČR na dlouhé tratě, aneb Tragicky dlouhé tratě. Čekalo nás 5 kilometrů na dvacítkové lodi v mixu a odpoledne ještě desítková dámská i pánská loď a 2,5 kilometrů na Vltavě.

První starty byly dámské a pánské na velké lodi a hned poté už jsme v první mixové rozjížďce vystartovali i my. Hromadné starty mají své příznivce, ale myslím, že v naší posádce jich až tak moc není. Spolu s ONV, Mondi a RK jsme vyrazili vstříc první rovince a úspěšně se „mydlili pádly“ zleva i zprava. Důkladně oťukaní a osvěžení ze zatáčky jsme se vrhli na další rovinku a… vlastně až do konce jsme si za sebou vezli kolegy z Mondi (a taky spoustu litrů vody!). Naštěstí jim toto šetření sil nestačilo a my si odnesli páté místo.

Po obědě se dostaly na řadu dámské malé lodě, takže jsme se nadechly, řekly si, jak se těšíme, až budeme z lodi vystupovat a hurá na to! Naštěstí se nám po první zatáčce podařilo vyklouznout z chumlu a jet si vlastní vodu. Ani tak to ale nebyla jen tak ledajaká jízda, sám náš kapitán se na ni vydal s námi jako bubeník a vydatně povzbuzoval celou cestu! Nakonec to stačilo druhé místo rozjížďky a na celkovou bronzovou příčku s důkladným náskokem deseti vteřin.

Pánové čekali na svou chvíli o dvě hodiny déle. Startovali s dalšími čtyřmi loděmi, takže bylo velmi těsno. Ze startu to sice vidět nebylo, ale voda stříkala prý úplně všude. Za první zatáčkou došlo ke kolizi ONV, Nymburku a Průtrže dračen a k výraznému zpomalení celé rozjížďky. Jediná z posádek, která se vrátila do boje o medaile, byl Nymburk. Naši hoši skončili jako šestí, hold snad příští rok bude při hromadném startu víc štěstí.

Tímto ještě nekončíme! Poslední závody sezóny znamená také vyhlašování celkového pořadí Českého poháru, Národního poháru a také Grand Prix!

Grand Prix nás nezajímalo, ale Český pohár ve všech kategoriích ano. A slavili jsme a radovali se… protože máme stříbrné ženy na malých lodích a zároveň stříbrné muže! A jako týmu nám to taky nejezdí zle, protože jsme po účasti v jedenácti závodech skončili bronzoví! Samozřejmě rádi vidíme, že naše snažení nese ovoce, takže třetí místo v Národním poháru byl krásný bonus.

Tragicky dlouhé tratě se o nás opět postaraly jak už skvělou organizací, tak občerstvením, počasí taky přálo a hromadný start se postaral o nové zážitky… jediná chybka se vloudila – nějak nedorazily medaile ani poháry Národního poháru, ale čekáme v Brně na návštěvu „shora“.

Příští rok znovu na pádle 😉

Autor: Šárka Poláková

Foto: Hanka Tulinská

Galerie: TDT 2018

Každý rok začátkem září přichází chvíle, kdy soutěže-chtivé dračice i draci pocítí silné nutkání zabalit si pádla a vyrazit směrem k Račicím. I letos přišel ten moment a i Dragonclub zabalil pádla a vyrazil do Račic do Labe arény, která tentokrát nehostila kajakáře ani kanoisty ba ani veslaře, ale Mistrovství ČR dračích lodí!!!

Pátek byl jako obvykle věnovaný malým desítkovým lodím a naše ženy nastoupily hned ve druhé rozjížďce na trati 200 m, zatočily to přes semifinále a vyhrály zlato, zkrátka skvělý začátek! Ani dlouhou cestou z Moravy nás neodrovnali. Jednomu z našich chlapů se důvěřivost v ženy nevyplatila a jeho neopatrná sázka „když vyhrajete, tak se oholím“ ho stála dlouho pěstovaný vous!

Samozřejmě nastoupila i naše Open posádka, teprve se rozehřívala a rozkoukávala, máme totiž spoustu nováčků, kteří byli v Račicích poprvé. Bylo z toho finále A a šesté místo. Po pár hodinách skočila do lodí i naše MIX posádka a… co budu zdržovat, všichni nedočkaví a… zkrátka z toho bylo přepychové stříbro a veliká radost!

Ale pořád zbývalo spoustu času, takže do programu se vešly i závody na 2 km malých lodí. Opět dostaly přednost ženy. Aby ukázaly, že ani dlouhé tratě jim nejsou cizí, dojely si do cíle pro bronz a důvodů k radosti bylo až k zbláznění. Vydechovaly už u sledování Openů řádících na dlouhé trati. A že to bylo řádění – doslova bronzové! Program uzavřely závody mix posádek, ta naše se sbíráním medailí trošku unavila, ale i tak uzavřela první závodní den šestým místem.

V sobotu ráno se začaly zahřívat i velké lodě a pustily se svižně do sprintů. Ženskou dvacítku bohužel nesložíme, takže ženy si klidně daly snídani i kávu 😉 Open jsme naopak postavili, i když nebyl zcela mužský (ještě nějaký chlap by se určitě hodil) a dojel si přesto pro čtvrté místo. Mix si užil startů víc, musel se prodrat nejen přes semifinále, ale i přes čtvrtfinále, a že se snažil! Finále A – páté místo.

V dřívějších ročnících se sice v sobotu odpoledne jezdily 2 km, ale podle nového uspořádání na nás čekaly pětistovky a 2 km až v neděli. Pětistovek bylo hodně a dorazila i nová konkurence… a bylo z toho šesté místo pro náš Open a osmé pro mix.

Poslední den a starty 2 km tratě. Odpočatý open se postavil drsné konkurenci a s pomocí žen v posádce (chlapů den ode dne méně) si dojel pro páté místo. Už jen jednou 2 km a jedeme domů. Postupně se začaly ozývat různé bolístky a bolesti. U našeho „železného Danečka“ se ukázaly i větší bolesti, při pokusu sklouznout se po štěrku musel navštívit ošetřovnu. Děkujeme za jeho statečnost, protože i přes bolest s námi poslední dva kilometry dojel. Někteří skončili za námi a jiní i před námi, ale šesté místo byl solidní výkon….

Nabalili jsme medaile a s úsměvem na tváři se vypravili opět na Brno, na které se stojí i nadále na D1 fronty. Děkujeme za organizaci a průběh a zároveň všem účastníkům za super závody.

Autor: Šárka Poláková

Fotogalerie: Veronika Nováková

Foto: Česká asociace dračích lodí

Sotva jsme vstřebali dojmy z loňského „žampionátu“ dračích lodí v Ostrožské Nové Vsi, je tu další ročník a opět vstáváme v sobotu ráno a s kávou v ruce nebo v držáku vyrážíme do „ONV“, abychom radostnou procházkou dorazili ke Kunovické tabuli, která nám naproti posílá ranní deštík.

Všichni napjatě čekáme, co bude letos jinak, protože změny se objevily už v propozicích. Poprvé v „ostrožské“ vybalili i malé dračí lodě – těm patřila sobota. V neděli se pak tradičně měly objevit velké dvacítkové lodě. Tímto jsme ale přišli o oblíbený závod na dva kilometry, což nám úsměv zrovna nevykouzlilo. V sobotu přišla i další změna, na kterou jsme nebyli zvyklí. Poprvé se jelo naprosto podle harmonogramu a místy se plán i předběhl a odstartovalo se dříve. Což mi připomíná… děkujeme startérovi za perfektní rovnání, férové starty i trpělivost.

Účast malých lodí byla obrovská. Jezdilo se v kategoriích WOMEN, zde se přihlásilo statečných 14 posádek, OPEN, kde startovalo úctyhodných 19 týmů a v mixech (spadajících do „funů“). Program se prokládal i závody mixových posádek na velkých lodích (také fun), takže ostatní závodníci měli trochu času na odpočinek.

Jak jsme pochopili už v sobotu, nejoblíbenější posádkou víkendu nebyl tým ONV – BOX, ani ONV – BOX 40+, jak by se dalo tušit… ale tým „Pobřežní Hlídka“. Nikdo z nás netuší do dnešních dnů, jestli byl v jejích řadách příbuzný pana komentátora, nebo si tým předcházel z obav, že bude potřebovat zachránit po skoku do vody při teplotách nad třicet stupňů. Každopádně se o něm mluvilo velmi a velmi a nejen kvůli tomu, že ve své kategorii obsadil krásné druhé místo.

Abychom to trochu zkrátili, pánové měli těžkou konkurenci ve své kategorii – nejen tradiční ONV – BOX, ONV – BOX 40 +, Nymburk, ale také Dragon Force Přerov a Dragon Force Přerov – Junior. Obsadili desátou příčku na 200 m. Dámy se propádlovaly konkurencí až do finále A sprintu na 200 m, ale tam bohužel skončily pod bednou na pátém místě.

Trošku jsme se oklepali a hurá na 500 m. Pocity z této tratě jsou vždycky trošku rozporuplné, přece jen, je to sakra dlouhá dvoustovka… Ženy vyhrávají svoji rozjížďku, ale ve finále A jsou uštvány Moravian Force, RK Dragons Jablonec a ještě Průtrží Dračen. Muži se prokousaly přes hodně draků až do finále B, kde o prsa japonské plavkyně končí za Moravian Dragons na deváté pozici.

V neděli ráno vstáváme do slunného dne pozitivně, necháváme za sebou vyjedené restaurační zařízení v celé Ostrožské Nové Vsi i už tradiční potíže s vodou… A už ne tak vesele sledujeme, jak program nabírá velký skluz každou chvílí. Ty tam jsou obavy ze soboty, aby nám nějaká rozjížďka neujela, na všechny starty čekáme.

Čeká nás 200 metrů v kategorii MIX i OPEN, kde sice máme doplněno i něžným pohlavím a je nás pouze 18, ale aspoň se projedeme. Druhé místo v mixovém semifinále A nás posílá do finále B, které vyhráváme. Ještě 500 metrů, oběd a jedeme domů.

V mezičasech se dozvídáme opět něco nového o posádce Pobřežní Hlídky. V kategorii OPEN bereme páté místo, vzhledem k jejímu obsazení je to naprosto úžasný výkon. MIX nás ne zcela šťastným rozlosováním rozjížďky posílá do finále B, kde dojíždíme hned za Moravian Dragons, balíme stan a vracíme se do Brna.

Už teď jsme zvědaví, jaké překvapení nám přinese příští „ONV“, co zažijí draci na Kunovické tabuli 2019 🙂

Autor: Šárka Poláková

Dragonclub Brno byl ve své téměř desetileté historii známý jako parta skvělých lidí, kteří drží při sobě nejen jako závodní tým, ale také jako komunita, přátelé. V posledních letech se méně dařilo s výsledky a klub měl na českých vodách pověst lehce porazitelného soupeře. Loňská sezona však začala míchat kartami. Dragonclub vyfoukl místo na bedně překvapeným matadorům a solidně zvládl i mistrovství Evropy. Oheň zesílil a s otevřením letošní sezony má na tréninku víc posádky než míst v lodi. Úsilí se napnulo k zasloužené účasti na Mistrovství světa klubových posádek v maďarském Segedínu (11th IDBF Club Crew World Championship, Hungary, Szeged)

Mistrovství světa hostilo Maďarsko, které zároveň slavilo výročí dvaceti let tamějšího dragonboatingu. Šampionát zahájil pondělní průvod posádek centrem města. Týmů bylo 140 napříč všemi kategoriemi, počet členů jednotlivých posádek se pohyboval mezi patnácti a sto dvaceti, celkově bylo závodníků kolem šesti a půl tisíc z 27 zemí světa. Posádky byly skutečně světové, například kanadské, americké, z Macaa, Hongkongu, Kataru či krásná ženská posádka v netypických dresech se šátky z Íránu. Všichni si užili svou chvilku slávy na uvítanou zakončenou show akrobatického letadla.

První soutěžní den započal závodem na 200 metrů. První rozjížďka skončila časem 52,038, umístění nás ale poslalo na opravnou jízdu. Opravná jízda dopadla na jedničku a čas následujícího semifinále 50.220 přinesl klubu 17. místo ze 41 posádek

První regenerační den jsme nezaháleli a prozkoumali jsme Segedín – město termálních lázní a přátelských vztahů mezi cyklisty a chodci. Ve středu se pokračovalo závodem na 500 metrů. Velmi povedená opravná rozjížďka poslala tým do semifinále, ve kterém však malinko zaváhal, a jízdou si vysloužil 21. místo

Následovala dvoudenní regenerace, která posádku zavedla do Rumunska a Srbska. Závěrečný den šampionátu byl rozhodně nejzajímavější diváckou podívanou. Závod na dva kilometry se pořádal přímo v centru města. Oblíbeným pozorovacím místem byl most, za kterým lodě předváděly více či méně elegantní otočky. Tento den jsme zakončili šampionát 18. místem.

V této galerii najdete další střípky z průběhu naší mistrovské expedice od Petry Hejtmánkové. Konečné pořadí všech závodů na 200 m, 500 m a 2 km v kategorii Premier MIX naleznete tabulce, za kterou děkujeme Tomášovi. A v neposlední řadě je k vidění krásné video s ohlédnutím za MS, kde je i náš 1 sekundový okamžik slávy:

https://www.facebook.com/International.Dragon.Boat.Federation/videos/1812760688815972/

Autor: Hana Tulinská

Foto: Petra Hejtmánková

Video: Dan Marek

International Dragon Boat Federation (IDBF)

Je to sotva pár dnů, kdy jsme koukali na fotky našich pohárů ukořistěných na Brněnském festivalu dračích lodí v loňském roce. Přece jen, byly čtyři, laťka nebyla nasazena zrovna nízko! Navíc letošní ročník se stal součástí Českého poháru…

Jako každý závod, i tentokrát se dostavují myšlenky jako „máme dost natrénováno? Je to doma, vyhrajeme něco?“ Nebudu vás napínat. Správná odpověď je… Nikdy nemáme dost natrénováno a můžeme víc a ano, pohárů jsme získali hodně.

Počasí slibovalo vypečené draky ve všech barvách a taky svůj slib začalo plnit hned v sobotu…

Začínalo se na velkých dvacítkových lodích a naše ženy se opět spřáhly s dračicemi z ONV, takže kromě tradiční disciplíny PREMIER MIX 200 m a 2 km jsme si zajely i 200 m a 1 km v kategorii PREMIER WOMEN.

Draci i dračice se postupně rozehřívali do rudých odstínů a my sbírali stejně postupně poháry. Třeba dodat, že někteří návštěvníci festivalu rudli i po přeměření na In Body, které bylo jednou z „atrakcí na závodišti“…  Ale ať neodbočujeme… spojení ONV/Brno se opět vyplatilo – 200 m jsme zvládly a zlatý pohár se přidává do naší sbírky. Obědová pauza a 2 km trať čeká na mixové posádky!

Hnali jsme se jako chrti za střapcem! Sedm otáček kolem závodiště na 200m! Už po pár otáčkách jsem na tom byla stejně jako závodní chrti. Neměla jsem tušení, kolik za námi a kolik před námi, jen ten střapec pořád před sebou… Pak se ozvalo zvolání naší kormidelnice „jedeme domů“ a tak jsme ji dovezli… na druhém místě!

Pocity ze soboty? Nepopsatelné! Odhady na neděli? Také!

V neděli jsme to vzali ostře. Zapsali jsme se do kategorie 10 women, 10 open a také 10 mix – pro jistotu hned dvě lodě, když už jsme doma, tak ať jsme vidět!

Rozjížděk bylo neskutečně mnoho, bojů o místa ve stínu taktéž. Vypečení draci se odpoledne ochladili na teplotu bouřkového deště stejně rychle, jako klesaly jejich zásoby energie…

Výsledky? Dám přednost ženám a zmíním dva bronzové poháry za třetí místa. Bronzový pohár si odnášeli také naši chlapi z 1km štace a ještě lepší stříbro z 200m, kdybych měla klobouk, smeknu! A jako bonus zlato na 200 m mix a 2. místo na 1 km.

Devět celkem, jsme trochu unavení, ale moc spokojení a šťastní. A to i díky organizátorům, kteří už tradičně zvládali posádky informovat o dění a dalších rozjížďkách a tím zajistili i dodržování časového plánu. Naše díky patří také startérovi za precizní rovnání lodí na 200 metrové trati i důsledné hlídání odstupů na tratích dlouhých.

Autor: Šárka Poláková

Foto: Petra Hejtmánková

Odkaz na galerie:

Martin Haleš

Ladislav Jelínek

Veronika Nováková

Bylo, nebylo… Byla dlouhá zima. Zima a klid pádel. Trvalo to bezmála šest měsíců… než se drak znovu probudil…

Tak nějak by začínala naše pohádka o prvních závodech sezóny v Praze, kdyby to byla pohádka a ne dračí realita.

Sotva přestalo mrznout a tma ve večerních hodinách ustoupila světlu… v Brně se začalo trénovat na Dračí POP-el. Člověk si řekne jedna míle s jednou otáčkou, co to je… ale po půl roce, kdy jsme neměli pádlo v ruce? Začátky bolely a každá ta „jenom míle“ byla cítit. Musím se zmínit, že kdyby platilo týmové heslo číslo dvě „co bolí, to roste“, zadek by se mi po prvním tréninku nevešel do dveří…

Každopádně do Prahy jsme odjížděli s pochybností… kdo co stihl natrénovat? Co udělala zima s dalšími týmy? Jak nám to letos pojede?

Když jsme u poslední otázky, posádka jednoho auta se začala ptát už v Brně, jak to letos pojede… když jsou klíčky od auta zabouchnuté v autě 😉 Ale ani to nás nezastavilo!

Trocha okukování konkurence, rozběhání, protažení, nervozitka, uf… Naše ženy startují hned v první rozjížďce na malé lodi. Upozornila bych, že hláška jedné dračice „Jenom za most? To je kousek!“, se úplně nepotvrdila. Byl to kousek hodně přes míli, ale i když jsme byly první po otáčce, snažily jsme se držet tempo – do finále postupovalo prvních pět posádek podle nejlepších časů.

Hned další jízdu si zkusila pražskou míli i naše druhá polovina posádky – muži. Prali se do posledních metrů a vyjeli si první místo. Bohužel jejich čas byl až šestý, takže se nemohli porvat ve finále o lepší umístění.

Netrpělivě jsme sledovali výsledky dalších jízd. Je to tu! Naše ženy jsou ve finále dámských desítek! Namazat pod koleny, rozdýchat a jedeme! Bubny duní jak u kmene lidojedů před večeří, voda vře pod záběry desítek pádel… Nebudu napínat, máme zlato!

Už se začala podepisovat únava ve chvíli, kdy jsme skočili do velké lodě a vyrazili ke startu mixového závodu. S naším oblíbeným (i v roce 2018 aktuálním) heslem číslo jedna „když nemůžeš, přidej“ jsme dorazili k otáčce, která dávala kormidelníkům zabrat, protože se nezvykle točilo napravo, a přidali. S jazyky na dresech jsme se vřítili do cíle první. Ale nestačilo to. Do finále se dostaly první čtyři týmy časem a my byli… až pátí. Ale sorry jako… opravdu AŽ?

Skončili jsme s prvním, pátým a šestým místem a odvezli si tři pohárové popelníky. Řekněte sami, není to dobrý start sezóny, když vyhrajete všechny rozjížďky, kterých se účastníte? Praho, v květnu jsme zpět!

PS: pro případ, že bych to nezmínila, Dračí POP-el je memoriálem Dr. Karla Popela, což byl jediný český předseda mezinárodní kanoistické federace – ICF.

Autor: Šárka Poláková

Zdroj foto: http://www.dragonboat.cz/zavod/241-draci-pop-el-2018/